Heather Potterová: V pozadí

Kapitola 73: Milovat a nenávidět

Mladý bystrozor udělal několik kroků směrem ke svému nepříteli ještě ze školních let a dívce, s níž sdílel stejnou krev. Čaroděj čistokrevného původu automaticky strčil svou přítelkyni za sebe. Zrzka zavrávorala, ale naštěstí neupadla. Blaise za sebe natáhl ruku. Heather si s ním bez zaváhání propletla prsty. "Heather, okamžitě pojď ke mně," pobídl černovlasý bystrozor svou o čtyři roky mladší sestru. Tón jeho hlasů nepřipouštěl jakékoli připomínky. "Je dospělá, Pottere. Má právo dělat si co chce," vložil se do toho chladně čarodějek tmavší pleti. "Pokud vím, tak ještě nedodělala školu. Minimálně do konce školního roku si rozhodně nemůže dělat, co chce, Zabini," vmetl mladíkovi do tváře Harry, pohledem se zabodávajíc do očí děvčete, jež se automaticky přikrčilo.

Nebyla jako on. Nebyla statečný Nebelvír, jež byl schopen postavit se komukoli. Jí nyní ovládala nejistota a hrůza. Ačkoli si častokrát připadala jako černá ovce své rodiny, stále byla Potterová. A to s sebou neslo jisté povinnosti. "Heather," oslovil Harry znovu svou sestru, tentokrát mnohem důrazněji, "jdeme." "Půjdu, až budu chtít," dostala ze sebe zrzka přiškrceným hlasem. Zatímco Harry vrhnul po své sestře pobouřený pohled, Blaise pocítil hrdost. Povzbudivě stisknul ruku své přítelkyně, dávajíc jí tak najevo, že je tam s ním. "To tě očaroval neco co?" nechápal černovlasý čaroděj. "Heather, co by na to řekla mamka? A táta? Jak si myslíš, že by reagoval, kdyby tě teď viděl?" Provinilost. Ačkoli byla přesvědčena, že její místo bylo po Blaisevě boku, přišla si najednou provinile. Vědomě zrazovala své rodiče. Oni ji vychovali, milovali ji a vkládali do ní svou důvěru. A ona se i přesto stýkala s nepřítelem a to vše za jejich zády.

Hádku mladých čarodějů, jež se v zapadlé uličce nacházeli s ní, nebyla schopna vnímat. Hlavou jí běžely desítky nesourodých myšlenek. Probrala se až ve chvíli, kdy oba mladíci tasili své hůlky. "Hej!" vyjekla. Vytrhla se z Blaisova sevření a třemi dlouhými kroky se dostala mezi ně. Jednu ruku měla nataženou směrem ke svému bratrovi a druhou ke svému příteli. Nejprve pohlédla na Blaise, v jehož očích se zračila láska, něha, alr také zlost, jíž cítil vůči jejímu staršímu bratrovi. Když se čokoládové oči setkaly se dvěma smaragdy, dívčino srdce se sevřelo. Zklamání, zloba a také odsouzení. Bolelo to. Pohledem několikrát přelétla z jednoho na druhého. Oba po ní chtěli, aby uhnula. Ona to však udělat nemohla. Ať to bylo jakkoli, ať se na to podívala z jakékoliv pohledu, oba pro ní byli až příliš důležití. Oba milovala stejně, jako je nenáviděla.

Mávla rukama k zemi, aby je přiměla sklonit hůlky. Neuniklo jí, jak oba zaváhali. Ani jeden z nich nevěřil tomu druhému, to měli stejně. Jeden z nich však bezmezně věřil jí. Právě z toho důvodu Blaisova ruka poklesla. Zrzka mu věnovala mírný úsměv, než se rozešla ke svému staršímu bratrovi. Brzy stanula tváři v tvář jeho hůlce. Vzala jej za ruku, nutíc jej sklonit hůlku k zemi. Jakmile se tak stalo, omotala své prsty kolem jeho zápěstí, táhnouc jej ze zapadlé uličky. Jakmile se ocitli kousek od místa, z nějž se měla dívka vrátit zpět do Bradavic, pohlédla do očí, jež byly plné opovržení. "Až tam dorazíš, pošli mi sovu. Chci zpátky Pobertův plánek a neviditelný plášť." Heather nesouhlasně vyjekla. "Nebudu o tom diskutovat. Pokud nejsi schopná se s ním přestat stýkat sama od sebe, budu se o to muset postarat já." Věděla, že s jeho rozhodnutím nic nezmůže. Proto pomalu přikývla. "Jak by bylo tobě, kdybych chtěla, aby ses přestal vídat s Giny?" sklonila pohled k zemi a aniž by na něj pohlédla, zmizela z jeho zorného pole.