Heather Potterová: V pozadí

Kapitola 18: Vražedná Odrážečka

Potlouk proletěl drobné zrzce těsně kolem hlavy. "Koukej, kam letíš!" vřískla na ní o rok mladší dívka, jež se ucházela o místo odrážečky. Heather jen těžko udržela nadávky za pevně sevřenými rty. Blbka. Pomyslela si, načež se přitiska ke svému koštěti, když jí druhý Potlouk minul jen o pouhé dva centimetry. S hrůzou a vztekem sletěla dolů, na tribunu. Sesedla z koštěte, jež si od ní ochotně převzal světlovlasý Primus. Na letošní nábor se přišlo podívat podezřele mnoho studentů. "Co si ten idiot myslí?!" zlobila se Skyler. Když viděla, co letošní uchazeči o post Odrážeče předvádí, začala se bát o zdraví své kamarádky. "Měl je už dávno poslat pryč!" rozčilovala se. "To není tak jednoduchý." snažila se ji krotit Heather. "Neříkej hlouposti, princezničko. Tímhle tempem bys skončila na ošetřovně do pěti minut." natáhl k ní ruku. Jakmile mu podala tu svou, sudnal jí chránič a jemně ji polibíl na hřbet. Otřásla se. Světlovlásek jí přejel zaskočeně prstem po onem místě. Heather se zamračila. Když sjel až na kloub ukazováčku, vykřikla. "Pitomec!" zanadávala Skyler. Alex nad jejím slovníkem ohrnula nos, zatímco Primus by kapitána týmu nejradši odměnila měsíčním školním trestem.

Na ošetřovně si nějakou tu chvíli poseděla. Důvod byl prostý. Nebyla jediná zraněná. Do Havraspárské věže se pak vracela se Skyler, která ji odmítla nechat samotnou. Heather to přišlo směšné. Co byl jeden roztříštěný kloub v porovnaní s přeraženým nosem, rozseknutou hlavou nebo roztříštěnou lýtkovou kostí? Všemi těmi zraněními si už prošla. Některými dokonce několikrát. Vždycky skončila na ošetřovně. Vždycky kolem ní byla skupinka lidí a ona pokaždé uvažovala, co ji vyčerpává víc. Jestli ona zranění nebo otázky typu jak se cítí.

Ve Společenské místnosti byl šrumec. Kapitán Havraspárského týmu seděl na jednom z křesel, rukou si mnul temeno hlavy a cosi si pro sebe mumlal. Vypadal zoufale a unaveně. Heather se jej zželelo. Zlost byla pryč. Tohle znala. Moc dobře věděla jaké to je být pod tlakem a za nic na světě mu to nezáviděla. "V pohodě, Felixi?" zajímala se. Mladík k ní zvedl utrápené oči. "Taky si mi přišla oznámit, že s týmem letos nechceš mít nic společnýho?" Heather mírně zavrtěla hlavou. "Pokud mě chceš, jsem jen tvá." mrkla na něj. Kapitán týmu se suše zasmál. "Dillon na to má jiný názor." oznámil jí. "Jo?" Proč se nedivím? "A jaký pak?" chtěla vědět. "Podle všeho je to pro tebe příliš nebezpečné. Zvlášť teď s novou Odrážečkou." Heather protočila očima. "A když mě minulý rok srazil Potlouk Zmijozelských, tak to bylo v pohodě?" zamumlala spíše sama pro sebe. Felix ji poplácal po rameni. "Přesně to jsem mu říkal. Odpověděl, že tohle byla poslední kapka." Zrzka zavrtěla hlavou. "Budu hrát." ujistila Felixe, přičemž mu ruku položila na rameno. "Pak ale asi nebudeš mít kluka." kývl hlavou k místu, kde se o stěnu opíral světlovlasý čaroděj. Ruce měl založené na prsou. Z očí mu létaly blesky.

V takovém stavu jej ještě nikdy neviděla. Stáhla proto raději ruku z Felixova ramene a vstala. "Počítej se mnou, kapitáne." oznámila mu. "Ale co Dillon?" "To je moje starost." odvětila. Navíc v tom měla jasno. Nehodlala nikomu dovolit aby ji připravil o něco, co milovala. Ani Dillon neměl to právo vzít jí Famfrpál. "Zlobíš se." konstatovala, když došla až k němu. "Řekl jsem mu, aby tě z toho letos vynechal a on se tě stejně snaží naverbovat." z jeho hlasu byla jasně patrná zlost. Heather mu obě dlaně položila v konejšivém gestu na ramena. "On se o nic nesnažil. To já." Dillon nedůvěřivě svraštil obočí. "Myslím to vážně." ujistila jej. "Famfrpál je můj život." "To bylo dřív. Teď máš ale mě, navíc si Primuska. Tenhle rok rozhodne o tvé budoucnosti víc než kterýkoli jiný." natáhl ruka a když jemně přikývla, začal jí bříškem palce předjíždět po lícní kosti. "Chci aby ses dožila toho, co nás ještě čeká." Heather se zhluboka nadechla. "Víš, co chci dělat v budoucnu, že?" ujišťovala se. Přikývl. V jeho očích se mihly pochybnosti a obavy. "Chápu, možná se ti to nelíbí a já to beru. Teď mi ale řekni jednu věc. Dokážeš se s tím smířit?" "Heather, tohle není snadné..." "Já vím." přikývla. "Ale já si už zvolila. Teď si ty musíš ujasnit, jestli s tím dokážeš žít." přistoupila blíž k němu. "Jestli se mnou dokážeš žít. Protože jestli ne, neměli bychom v tom pokračovat." Stáhla ruce z jeho ramen jako kdyby se spálila. Naposledy pohlédla do jeho světlých očí a rozběhla se do svého pokoje. "Heather!" Nedbala volání svého jména. Jediné, co jí v tu chvíli skutečně zajímalo, byla budoucnost. A to co s sebou přinese.