Heather Potterová: V pozadí

Kapitola 34: Řešení osudu

Jak někomu říct, že jste jej nikdy nemilovali? Jak se přenést přes realitu že jej tím pravděpodobně ztratíte? Co s tím? Co s tím, když víte, že takhle už nemůžete dál? Zasloužíte si vztah založený na upřímnosti. Vy i ten druhý. Od večerního rozhovoru uplynuly dva týdny. Listopad byl v plném proudu. Heather se Primusovi ze všech sil vyhýbala. Důvod byl prostý. Znala řešení, ale nedokázala se vyrovnat s následky. Netrápila tím jen sebe, ale i Dillona. Když společně s Brit vyrazily do Prasinek, nečekala, že zasáhne sám osud.

Svetr hořčičné barvy jí vykukoval zpod černé bundy do pasu. Tmavé džíny zeštíhlovaly dívčiny dlouhé chytačské nohy. Přes jedno rameno měla přehozený popruh od batůžku, který plánovala naplnit sladkostmi z Medového ráje přesto, že měla radši slané. Výjimečně neměla vlasy stažené do culíku. Tentokrát se jí ze strany na stranu pohupovaly dva copy ohnivé barvy. Na hlavě měla čepici, aby před chladem ochránila uši. "Přemýšlela jsem." ozvala se blondýnka, jež kráčela po jejím boku. "Nad čím?" zeptala se lehce nepřítomně Heather. "Nad Vánocemi. Letos se do Doupěte nemůžeme ani za nic na světě vejít." Heather klidně mávla rukou. "Bude nás stejně, jako minulý rok." uklidňovala dívku. "To těžko. Charlie má s sebou vzít nějakého kamaráda a Fleur zase sestru." "Dva lidi se v tom chumlu ztratí." "A Dillon? Vezmeš ho už s sebou nebo..." odmlčela se a zastavila. Ocitly se akorát na pomyslném náměstíčku. "Já nevím, Brit. V poslední době..." Při zděšeném výrazu její kamarádky jí poskočilo srdce. "Brit, co se..." následovala pohled jejích očí. Nestačila zírat.

Pod stromem tam stál pár Havraspárkých studentů. Na tom by zřejmě nebylo nic divného, kdyby nešlo o jednu ze zrzčiných kamarádek a dívčina přítele. Heather zmateně zamrkala. Obraz se však nezměnil. Bylo to tak. Alex právě líbala Dillona. Co víc. On ji nechal. Do čokoládových očí se hrnuly slzy. Neměla zlomené srdce. Jak by také mohla. Vždyť se sama chtěla s oním světlovláskem rozejít. Alexis o tom však nic nevěděla. Nikdo to nevěděl. Netušila, že jej Heather nemiluju a přesto jej políbila. "Heat..." "To nic." pohlédla na nebe a rukou si otřela několik neposedných slz. "Asi mi to patří."

Procházela jednou ulicí za druhou, až se ocitla na samém konci. Jen pár kroků od domu Zabiniho. Právě tehdy za sebou zaslechla kroky. Otočila se. Hleděla do očí své blonďaté kamarádky, jež jí beze slov objala. "Tohle si nezaslouží nikdo, Heather." "Nemiluji ho. Chtěla jsem to ukončit jen..." vzlykla. Cítila se ublížená. Brunetčin čin ji ranil. "Ššš. Ber to pozitivně. Aspoň ho nemusíš brát s sebou. Zbyde na nás víc těch skvělých košíčků, co dělá Molly." Obe dívky se rozesmály. "Mimochodem... Řekneš mi už, s kým si to poslední dobou neustále píšeš?" Heather pomalu zavrtěla hlavou. "Nezlob se, Brit. Ještě nepřišel ten správný čas." Bylo vidět, jak moc dívka touží po odpovědi. Přesto přikývla. Bála se, že by mohla otevřít nějakou ránu, o níž neměla ani tušení. To poslední, co nyní chtěla, bylo Heather ublížit víc, než to udělala Alex.