Heather Potterová: V pozadí

Kapitola 40: Kdybys věděla...

"Máš podezřele dobrou náladu." Zrzavá dívka se s širokým úsměvem obrátila na svou černovlasou spolužačku, jež si během Dějin čmárala cosi do sešitu. Jak se zdálo, probíraná látka ji očividně nezajímala. "A víš, že jo?" sama se tomu divila. Zatímco v poschoďové učebně už od prvního ročníku sedávala mezi Skyler a Alex, nyní po její pravé ruce bylo prázdné místo. Hnědovlasá dívka odmítala se zrzkou veškerý kontakt. Heather to bylo líto, ale momentálně za to byla ráda. Byť jen pohled na Alexis ji bolel. Na její slova nedokázala zapomenout. Pitomé kamarádky Heather Potterové.

Vážně je tak někdo bral? Jen jako kamarádky oné Havraspárské Chytačky? Skutečně nikdo neviděl, jak jsou výjimečné? Nebo se Alexis snažila jen obhájit své činy? Odpovědi na tyto otázky zrzka neznala a možná to tak bylo dobře. Ať by odpovědi byly jakékoli, připravily by ji o její dobrou náladu. "Chystáš se večer zmizet?" Heather ztuhla. "Zmizet?" zeptala se rádoby nechápavě. "Nehrej si na hloupou, holčičko." mrkla na ni s úsměvem Sky. "Fajn. Co když ano?" zajímalo ji. "Pak bys měla vypadat dobře. Ne na sobě mít jen nějakej svetr v barvě Zmijozelu, ale něco víc... Sexy?" Dívka se smíchem zavrtěla hlavou. Kdybys věděla, že právě ten svetr se mu líbí... "Mimochodem... Ještě před týdnem jsi na něj byla naštvaná, že ti neodpovídá." "Něco jsme si museli vyříkat." vysvětlila. "A?" "A už je to... Lepší?" odtušila. Stále si nebyla jistá, jestli se Blaise smířil s tím, že tomu nechají volný průběh. Přemýšlel o budoucnosti daleko víc než zrzka. Ta raději žila přítomností. Možná to ale bylo tím, že pořádně nevěděla, co od budoucnosti vlastně chce. Důvod byl jednoduchý. Nikdy si ji sama neplánovala. Její rodina to dělala za ní. S její chytrostí bylo přeci jasné, že se stane Primuskou. S její schopností vnímat i sebemenší pohyb a rychlostí na koštěti bylo nemožné, aby se nestala součástí Famfrpálového týmu své koleje. Její schopnosti odpovídali nejen možnosti stát se Lékouzelnicí ale také Bystrozorkou. Při její kráse bylo jasné, že se vdá velmi mladá, založí brzy na to rodinu a stane se ženou v domácnosti. Možnost volby Heather neznala.

V posledních dnech jí to ale začínalo vytáčet. Nechtěla se stát Lékouzelnicí. Dokonce ani nechtěla být Bystrozorkou. Nikdy nestála o to, stát se Prefektkou a o pár let později Primuskou. Neměla ráda tak velkou zodpovědnost. Přesto se svým rodičům nikdy nepostavila. Vlastně si předtím ani neuvědomovala, že není se svým životem spokojená. Nedocházelo jí, že není tak úplně její. S Blaisovým příchodem do jejího života se to všechno změnilo. Jeho otázky a poznámky jí donutily uvědomit si, že není spokojená s tím, jak nyní žije.

Velkou síní se ozval smích, jež Heather moc dobře znala. Seděla akorát společně se Skyler u Havraspárského stolu a snažila se vnímat Felixe, jež na ní chrlil jednu informaci za druhou. Snažil se přijít na nějakou účinnou taktiku proti Nebelvírskému týmu. Od své Chytačky očekával nějakou radu. Dívka však nebyla schopna jej pořádně vnímat. Nyní její pozornost upoutala dvojice, jež vstoupila do síně. Hnědovlasá dívka se motala kolem světlovlasého chlapce, který hleděl na kus pergamenu. Vypadalo to, že si s něčím neví rady.

K zrzčině hrůze mířila dvojice Havraspárů rovnou k ní a její společnosti. "No to si dělají prdel..." "Nebuď vulgární." napomenula černovlásku Heather. "Ale vždyť..." chtěla se bránit Skyler, ale v tu chvíli se za Heather zastavil Dillon s prosebným výrazem. "Princezn... Heather, nevím si rady se službami." "To zvládneš." mávla rukou dívka. Doteď většinu z nich dělala ona. Nyní byl na řadě Dillon, aby se snažil. "A kdyby něco Alexis ti jistě ráda pomůže." rýpla si Skyler. Heather po ní sekla varovným pohledem. Občas by bylo lepší, kdyby černovláska mlčela. "Jistě, ráda ti pomůžu." vložila se do toho brunetka, jež se od Dillona nehla ani na krok. "Alexis nemá nejmenší tušení, kdy má kdo jakou jakci, trénink a tak podobně. Nechci se s někým zbytečně dohadovat. Navíc..." začal světlovlásek s přemlouváním. Zrzka protočila očima. "Fajn. Podívám se na to." převzala si od něj pergamen, na němž nebyla obsazena jediná hlídka. "Děkuju, Heather." natáhl ruku, aby ji pohladil po tváři. Snad poprvé za ta léta, co se znali, dívka před jeho dotekem uhnula. Chápavě přikývl, načež se i se svým klíštětem vzdálil.

Heather při pohledu na prázdný rozpis zaúpěla. Věděla, že bude trvat minimálně dva dny, než se jí podaří uzpůsobit služby tak, aby pokud možno vyhovoval všem. "Co budeš dělat?" zeptala se jí její černovlasá kamarádka. Zrzka pokrčila rameny. "To, co dělám vždycky." odpověděla. "Stáhnu si vlasy do culíku, dám si kafe a nějak to zvládnu."