Heather Potterová: V pozadí

Kapitola 26: Frajeřina něco stojí

Špička brka se dotkla pergamenu. Černá kapka se pomalu rozšiřovala. Dívka se však neměla k tomu, aby brk vedla dále. "Už to máš?" Zrzka se ušklíbla. Primus si klekl na zem vedle její židle. "Můžu ti nějak pomoc?" zeptal už po několikáté. Heather to však odmítla. "Musím to zvládnout sama." trvala na svém. Profesor Lupin jí udělil za úkol vypracovat esej na Patronovo zaklínadlo. V podstatě se jednalo o formu trestu. Na poslední hodině Obrany proti černé magii totiž nedávala pozor. "Kolik ti toho chybí?" Zrzka se na chlapce obrátila s podezřívavým výrazem. "O co jde?" zeptala se. "Jsi nějaký nedočkavý." "No, jelikož máš po těžkém tréninku, říkal jsem si, že bychom si dneska při hlídce mohli... Odpočinout?" "Co přesně tím myslíš?" zajímalo jí. "Nech se překvapit, princezno." naklonil se k ní, a když mu nastavila tvář, sotva znatelně se o ní otřel rty.

Celá ta situace jí lezla na nervy. Dillonova zdrženlivost jí už více nepřišla jako projev gentlemanství. Nyní se zdála býti spíše překážkou. Když s pergamenem v ruce mířila za profesorem Lupinem, přemýšlela nad tím, co by s tím mohla udělat. Zda by dokázala svého přítele přimět k tomu, aby jí občas sám od sebe alespoň pohladit po ruce. To žádala tolik?

Zaklepala na dveře a po vyzvání vstoupila. "Ahoj, Remusi." pozdravila jednoho z nejlepších přátel svého otce. "Koleduješ si o nachlazení." poznamenal muž při pohledu na její odhalená ramena. Modré tílečko s tenkými ramínky toho moc nezakrylo. A už vůbec ji nedokázalo zahřát. Botky běh špičky a paty taky nebyly nijak zvlášť teplé. Heather se prostě odmítala smířit s tím, že léto už bylo pryč. "Jak říká teta Sam, frajeřina něco stojí." Muž se zasmál. "To je celá ona." přitakal. "Mám tu esej." podala mu dívka list pergamenu. Profesor se na něj ani nepodíval. V jedné ruce jej přidržel před sebou, zatímco druhou na něj zamířil hůlkou. Heather zděšeně zalapala po dechu. Její několika hodinovou práci pohltily plameny.

"Proč?" pípla nechápavě. "Protože teorie je často naprosto bezcenná." oznámil klidně. "Tak proč jsem to psala?!" vyjekla pobouřeně. "Protože je dobré jí znát." "To nedává smysl." zamračila se. "To, že si některé věci na první pohled odporují neznamená, že nemohou fungovat." "Zníš jako Eleanor." upozornila vlkodlaka čarodějka. Muž se usmál. "Nemůžeš s někým žít přes dvacet tři let, aniž bys jím byla ovlivněna." Heather protočila očima. "Však to sama jednou poznáš." Tím si dívka nebyla jistá. Nepřišla si jako materiál na dlouhodobý vztah.

Rozhlédla se po kabinetu, zatímco muž prsty bubnoval do stolu. "Co když nikdy nevyvolám patrona?" Tahle otázka jí poslední dny mučila. Nebyla však jediná. Co když ho už neuvidím? Tuhle však dokázala zahnat myšlenkou na to, že pokud jim je souzeno se znovu potkat, tak se potkají. Přesně to by jí totiž řekla její kmotra. "Vyvoláš ho. I Hope ho nakonec vyvolala." Zrzka se zamračila. "Hope s tím taky měla problém?" chtěla vědět. Muž přikývl. "A jaký!" rukou si přejel po čele. "Možná by sis s ní mohla promluvit." navrhl. "Třeba ti bude schopna pomoc víc než já." povzdychl si. Bylo na něm vidět, že je zklamaný. Nebyla to však Heather, kdo jej zklamal. Byl to on sám. Měl pocit, že už udělal vše, co mohl. A přesto selhal.