Heather Potterová: V pozadí

Kapitola 37: Neopětovaná láska

"Jdeš pozdě." její hlas byl zbaven veškerých emocí. "Promiň. Nestíhal jsem." naklonil se světlovlásek k dívce, jež zaraženě ustoupila stranou. "Princezno, stalo se..." "Ano, stalo. A nedělej, že to nevíš. Alexis ti nepochybně řekla, že o tom vím." pravila klidně. Snažila se na sobě nadat nic znát. Přesto cítila, že se celá třese. Před ní stál chlapec, který pro ni představoval minulost. Kolikrát jí vykládal, jak si představuje jejich budoucnost. Ta se teď zhroutila jako domeček z karet. "Hetaher, já dnes Alexis vůbec nebyl..." Zrzka k němu přistoupila blíž. Pochybovačně se nadechla vůně, jež z něj sálala. Smutně zakroutila hlavou.

Mrzelo ji, že jí lhal. Když už nic víc, tak mohl být alespoň upřímný. "Dívčí parfém tě prozradil." promnula si spánky. Na tenhle rozhovor neměla ani v nejmenším náladu. Těšila se, až hlídka skončí a ona si bude moc vlézt do postele. Navíc ji trápil jiný čaroděj. Blaise se jí už tři dny neozval. Neodpovídal na její vzkazy. Kdyby ji zradil i on... Pravděpodobně by ho proměnila v netopýra. "To je tvoje vůně. Měl jsem tenhle svetr na sobě naposledy s..." "Já nevoním po levanduli, Dillone. Odjakživa používám všechno s lilií. Sprchový gel, voňavku." rozhodila rukama. "Pojďme se chovat jako dospělí lidé." navrhla. "Ty nebudeš lhát mně, já nebudu lhát tobě." Světlovlásek na znamení souhlasu přikývl. "Fajn. Asi se shodneme, že tím to mezi námi definitivně končí." zvedla ruku, když se nadechl ke slovu. "Teď mluvím já." upozornila jej. A tak chlapec mlčel.

Očima těkala po jeho tváři. Znala ji nazpaměť. Každičký detail. Byl skutečně velmi pohledný. O to víc ji zarážela skutečnost, že jej nikdy nemilovala. Jeho povaha jí až na pár věcí vyhovovala. S tím byla spokojená. Ještě nenašla osobu, na které by čas od času nechtěla něco změnit. Prohrábla si rozpuštěné vlasy. Se zavrčením je stáhla do culíku, načež se opět věnovala Dillonovi. "Můžeš být s Alexis nebo s jakoukoli jinou dívkou. Je to jen na tobě. Ty si půjdeš svojí cestou a já najdu tu svojí. Jako Primus a Primuska spolu musíme vycházet. To ale není jediný důvod proč nechci, aby to mezi námi bylo divné." vzala jej za ruku. "Mám tě ráda, Dillone. Vždycky sem měla. Jsi součástí mého života a já se tě nechci jen tak vzdát." "Tak se mě nevzdávej." naléhal chlapec. "Buďme přátelé." navrhla. Dillon však zavrtěl hlavou. "To se říká. Nikdy se to ale nedodrží." "Možná to nebude hned." uznala Primuska. "Časem si k sobě třeba znovu najdeme cestu." usmála se. Věřila tomu. Skutečně tomu věřila.

Viděla mu na očích, že bojuje sám se sebou. Miloval ji. Nepochybovala, že je to pravda. Jenže ona mu nemohla nabídnout víc, než upřímnou starost a oporu, jíž poskytovala všem svým přátelům. Nakonec byla ráda, že ho s Alexis viděla. Ublížilo jí to, ale dokázala díky tomu nechat Dillona jít. Musel čelit svému osudu. A ona zase tomi svému. Neopětovaná láska bolí. Ale to i zrada. Oba Havraspáři toho té noci měli hodně na srdci. Přesto mlčky vykročili vstříc temným chodbám bez jediného slova. Na některé věci slova nestačí.

_______________________________________

Dneska už čtvrtá a zároveň poslední kapitolka 😁💞

(Tak zase zítra! 😉)

💋🤗💖