Zabij mě něžně

117. Kapitola

Jung-Kook

Když jsme přišli k baru, byl jsem jako ve snách, úplně zpitomělý z toho co se odehrálo na toaletě, přestože šlo „jen" o líbání. „Co si dáš?", usmál se Tae, kterému se už zjevně vrátil klid a vyrovnanost. Rozechvěle jsem se rozhlédl po všech těch dobrotách. Netušil jsem, co bych chtěl ochutnat. Bylo tam toho tolik!

Pořád jsem se chvěl a má erekce mi na klidu rozhodně nepřidávala. Popotáhl jsem si mikinu co nejvíc dolů, jen aby si Tae něčeho nevšiml. Celý rudý jsem se pak rozhodl pro zeleninový salát. „Ty jsi opravdu jako nějaký králíček!", zamrmlal si pro sebe miláček. „C...co?", nechápal jsem. „Jsi jako králíček, Jung-Kookie!", zopakoval své prohlášení Tae a tentokrát ho věnoval přímo mé udivené osobě. „Králíček?" „Jsi sladký a roztomilý jako králíček!", usmál se a já se začal červenat ještě víc. Sladký, roztomilý a nadržený... to je teda kombinace! I když... pokud bych měl být ten králík, asi by nebylo čemu se divit. 

Králíček... vážně mu tak připadám? Tae zlehka políbil mé rty, které byly dost napuchlé po tom divokém líbání. „Taky papáš zeleninku...", pokračoval pobaveně. „Škoda jen, že tady nemají i mrkvičku", dodal naoko lítostivě. „Tsss...", nafoukl jsem obě tváře. Jasně že si mě jen dobírá! Darebák! „Vážně jsi rozkošný jako králíček!", nepřestával se usmívat. Vzal mě za obě líce a zatahal za ně. „Jsi nejrozkošnější a nekrásnější stvoření na světě!" „Vá... vážně?", vydechl jsem vykuleně. V tu chvíli jsem zapomněl být uražený. „Vážně!", přikývl. 

„Miláčku?!", řekl jsem rozechvěle. „Ty jsi však mnohem krásnější!" Přemýšlel jsem k jakému zvířeti ho přirovnat, abych mu nebyl nic dlužen. „Jsi jako... jako... tygřík!", napadlo mě najednou. „Jsi totiž stejně ladný a elegantní... nebezpečný a taky určitě umíš kousat! Jenže dokážeš taky být úžasně hravý a nezbedný. Řekl bych, že jsi kotě, ale tygr se k tobě hodí víc... takže tygřík!" Nechápal jsem, jak se mi podařilo dostat ze sebe souvislou větu. Tae se na mě překvapeně zadíval, ale pak se začal zvonivě smát. „Takže tygřík, jo?" Sotva stál, jak se smál a div se nepopadal za břicho. 

Někteří lidé se na něho nechápavě otáčeli, ale miláček na to kašlal. „To se ti povedlo, králíčku!", řekl s námahou, když se mu nedařilo trochu se zklidnit a já se zamračil nad tím oslovením. Díval jsem se na něho pořád dost dotčeně. On mi říká, že jsem nějaký králík a pak se směje mé hlášce o tygříkovi? Byl jsem si víc než jistý, že to na něho sedí. Když já jsem králíček, tak on je tygřík! „Myslíš, že umím kousat?", šklebil se ten rošťák. „Nejspíš si to doma vyzkouším, co myslíš?" „Ach...", vypadlo ze mě. Raději jsem se odvrátil a nabral si ten salátek. Tae si taky nabral jídlo a hned na to mě už táhl zpět na naše místa. V klidu, jako kdyby mi před chvílí nevyhrožoval. V srdci mě však hřálo, že se miláčkovi tak moc líbím. 

Nikdy by mě nenapadlo, že mě bude kdokoli takhle obdivovat a když to byl navíc někdo tak úžasný a dokonalý jako Tae-Hyung... bylo to jako sedmý div světa! Naprosto dech beroucí! Mé srdce se zaplnilo štěstím a láskou, nebyl tam už prostor pro jakoukoli bolest. „Teď se dívej!", vyhrkl Tae a já se zadíval na most, který se tyčil před námi. Zalapal jsem po dechu a úplně jsem pustil všechnu miláčkovu provokaci z hlavy, včetně mé erekce. Z úplně obyčejného mostu se najednou stalo něco kouzelného! Po celé délce z něho totiž začala tryskat voda jako z fontány a ta voda hrála všemi barvami. 

Voda stříkala všemi směry s různou intenzitou a barvy se měnily, zatím co hrála krásná hudba. Ucítil jsem Taeho dlaň na mém břichu, ale to už si mě pootočil a přitáhl si mé tělo k sobě. S povzdechem jsem se opřel zády o jeho hrudník, hlavu si opřel o jeho rameno a dál fascinovaně zíral na vodní představení odehrávající se před námi. Bylo to skoro jako ohňostroj a vyvolávalo to ve mně kouzelné pocity, spolu s miláčkovou blízkostí, jeho dlaní tisknoucí mé břicho a jeho vůní, která mě příjemně šimrala v nose. Miluju Taeho vůni! Vlastně na něm miluju úplně všechno! 

Když představení skončilo, naše loď se obrátila a pluli jsme dál. Ani nevím jak a kdy jsem snědl své jídlo. Tae mě pak vzal za ruku, že se půjdeme podívat dolů na kapelu a já jsem souhlasil. Nebyl to můj styl, ale i tak to byla příjemná muzika. „Smím prosit?", usmál se, ale když jsem se na něho jen udiveně a dost nechápavě díval, přitáhl si mě k sobě a začal se pomalu i se mnou pohybovat v rytmu pomalé hudby. Trochu zaskočeně jsem se rozhlédl, ale pořád nám nikdo nevěnoval pozornost. Několik dalších párů sice tančilo, ale já jsem se přesto nemohl zbavit nervozity. My dva jsme tam totiž byli jediní kluci... 

Chvíli jsem nepřestal nervózně těkat pohledem z kapely na lidi kolem a zase zpět, ale kapela dál hrála a lidé dál pokojně tancovali, zatím co miláček bezpečně řídil všechny mé pohyby. Nikdo se nechystal proti nám zakročit. „Uvolni se!", zašeptal mi do ucha Tae a já jsem zhluboka vydechl. Ještě naposledy jsem střelil pohledem po kapele i přes prosklenou stěnu, kde už panovala naprostá tma, jen mrakodrapy zářily na březích jako by to byly domečky pro skřítky. 

Potom jsem však přitiskl svou tvář k miláčkovu krku a on mě něžně políbil do vlasů. 

Přišlo mi to neskutečně romantické!