Zabij mě něžně

138. Kapitola

Jung-Kook

Spokojeně jsem si hověl v peřince a podřimoval. Bylo mi moc dobře, až do chvíle, kdy do mě někdo ne zrovna moc jemně šťouchl. Zmateně jsem zamrkal, když jsem uviděl miláčka, jak se nade mnou sklání. Nechápal jsem co se děje. „Nespinkej, králíčku!", řekl vzrušeně Tae. „Ještě se spolu pobavíme!" „Tae...", protestoval jsem. „Bolí mě zadek a jsem unavený... nech mě prosím spát!" 

Neměl jsem náladu na další hrátky, ať už tím myslel cokoli. Ale on jen nesouhlasně zakroutil hlavou. „Je čas na mrkvičku, králíčku!", uchechtl se a já jsem zalapal po dechu, když odněkud vytáhl obří mrkev. Když myslím obří, tak opravdu obří! Byla totiž velká jako půl jeho paže! Navíc se na jeho těle objevily fleky, jako kdyby byl nějaký podivný tygr. Vzal tu mrkev do obou dlaní a podržel ji tak, jako to dělají policajti s obuškem. 

„Co... co s tím chceš dě... dělat?", vykoktal jsem vyděšeně a on se znovu ušklíbl a s tou mrkví si několikrát plácl do pravé dlaně. „To uvidíš!", usmál se perverzně tak, jak jsem ho ještě nikdy usmívat neviděl. Polila mě obří vlna strachu. Kde vzal tu mrkev? Co znamenají jeho slova? Chtěl jsem vstát z postele a vzdálit se co nejdál od divného Tae-Hyunga i od té věci, jak mi pud sebezáchovy velel, jenže on mě nenechal. Sotva jsem se totiž pohnul, chytl mě za zápěstí a zlověstně se podíval do mých očí. 

„Kam jdeš, králíčku?", zeptal se naštvaně. Vrazil mi facku, až se mi zatočila hlava a já spadl zpět na postel. To už klečel nade mnou a něco mi vázal na zápěstí. „Otoč se na břicho!", poručil, ale já jsem se zdráhal ho poslechnout. Nakonec si pomohl sám. Surově mě přetočil na břicho a hned obvazoval i mé druhé zápěstí. Chvíli na to jsem už byl pevně spoutaný. Třásl jsem se strachy a brečel, ale on neměl slitování. „Teď to bude bolet, králíčku!", zasmál se, když zamával tou mrkví před mým nosem. 

Pořád jsem netušil co má v plánu. „Vystrč zadek!", zavelel, ale já ho znovu neposlechl. „Jak chceš!", zavrčel jako opravdový tygr a sám si můj zadek vyzvedl, tak aby byl co nejvíc vyšpulený. Potom mě tou mrkví silně přetáhl po mých půlkách. „To máš za svou neposlušnost, králíčku!", vydechl, když jsem sebou bolestně cukl. Koho by napadlo, že bití mrkví bude tak bolet? Nasekal mi snad sto ran a já se svíjel bolestí a strachy. Nechápal jsem, co se to děje. Kam se poděl můj miláček? Kdo je tahle krutá šelma? 

Jenže... jestli mi tohle připadalo kruté, šeredně jsem se zmýlil. Tae totiž hned co mě přestal švihat, nasměroval špičku té zeleniny k mému zadku a než jsem se stačil nadechnout mezi vzlyky, začal tu věc zasouvat hluboko do mého nitra. „Klid, králíčku!", posmíval se mi. „Nakonec uznáš, že než krmit králičí pusínku, je mnohem lepší krmit králičí prdélku! Uvolni se, dýchej... Bude se ti to za chvíli moc líbit, uvidíš!" Plácl mě rukou po zadku a potom se bolestivě zahryzl do tetování na mé pravé půlce, zatím co nepřestával zasouvat. „Tae, ne! Prosím! Přestaň!", brečel jsem, ale s ním to ani nehlo. Křičel jsem bolestí a kroutil se, jenže on zůstal zahryznutý a nepřestal zasouvat, dokud ta mrkev ve mně nebyla celá. 

„Taeeeee!", zakřičel jsem a prudce se posadil zbrocený potem. Celý jsem se chvěl a přerývaně dýchal, zatímco mé srdce tlouklo divoce a zběsile. Mou tvář smáčely slzy. Nechápal jsem, co se to stalo. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že nejsem spoutaný a že v mém nitru není žádná mrkev a dokonce ani Tae nebyl nikde poblíž. Byl to jen sen! Ale tak živý a reálný, jako kdyby se to opravdu stalo, zvlášť když jsem pocítil mírnou bolest v mém zadku. Jenže můj Tae-Hyungie by mi něco takového nikdy neudělal!

To už se však otevřely dveře od ložnice a ke mně přispěchal můj miláček, ten pravý, bez podivné tygří kůže. Na sobě měl tričko a tepláky. Ale hlavně neměl žádnou mrkev! „Jung-Kookie, co se děje?", zeptal se vyděšeně. „Proč jsi křičel? Proč pláčeš?" „Já... měl.... měl jsem hrozně ošklivý sen!", vzlykl jsem. Pořád jsem se nemohl zbavit těch děsivých pocitů. Že já idiot někdy pomyslel na nějakou mrkev! Mívají odpaněné panny taky tak pitomé noční můry? Tae si mě hned přitáhl do náruče. „Klid, miláčku!", konejšil mě, zatím co láskyplně objímal mé rozechvělé tělo. „Neplakej! Už je to pryč! Ten ošklivý sen už skončil a já jsem u tebe, už se ničeho neboj, ano?"  

Tiskl jsem se k němu a snažil se uklidnit. Po nějaké chvíli jsem přestal brečet a mé srdce se začalo zklidňovat. „Mi... miláčku...", vysoukal jsem ze sebe, pořád ještě rozechvělý. „Máš rád mr... mrkev?" „Cože?", nechápal. Ani já jsem netušil, proč se na to ptám. „Jen mě to za... zajímá!", vydechl jsem. „No...", pousmál se. „Když to musíš vědět, tak mrkev nesnáším!" „Vá... vážně?", vykulil jsem na něho oči. „Jak to?" „Rodiče totiž pěstovali tuny mrkve na své farmě a mě i sourozence to nutili jíst...", vysvětlil. „abychom byli zdraví! Fuj!", otřásl se. „Hned jak jsem vypadl z domu, vyškrtl jsem mrkev ze svého života!" 

Usmál se a konejšivě pohladil mou tvář. Potom si mě k sobě znovu přitiskl a čekal, až se uklidním úplně. „Kašli na mrkev, Jung-Kookie!", řekl s úsměvem Tae, když se tak stalo. Jeho náruč totiž ani nemohla působit jinak. „Už jsi vyspinkaný?" „Nejspíš jsem...", povzdechl jsem si. Ještě bych sice spal, ale strach, že ten sen bude pokračovat, mi nedovoloval zůstat v peřině. „Ohřeju ty palačinky!", culil se miláček. „Už mám obrovský hlad, ale čekal jsem na tebe!" Zlehka a něžně políbil mé rty, ale pak mě za ruku vytáhl ven z postele. 

„Taky mám hlad!", špitl jsem. Když tady byl Moon, jen jsem ochutnal, nedojedl jsem celou palačinku. „Upaluj nejdřív do sprchy a já to zatím nachystám!", navigoval mě Tae a já jsem poslušně zamířil do koupelny. Po milování jsem usnul, takže jsem byl jako prasátko, sprchu jsem rozhodně potřeboval! Vzpomněl jsem si na to, co jsem prožil při svém prvním sexu a pocity z toho snu úplně zmizely. Byla to jen noční můra! Ale to co jsem prožil doopravdy, bylo úžasnější a lepší než sebekrásnější sen! Můj první sex! Pustil jsem na sebe proud vlažné vody a myslel na miláčkovy krásné vzdechy a na jiskřičky v jeho očích. Tak moc ho miluju! Oranžovou zeleninu jsem definitivně pustil z hlavy. 

Kašlu na mrkev!