Zabij mě něžně

137. Kapitola

Tae-Hyung

Miláček spokojeně chrupkal v mé náruči a já se pořád ještě snažil vzpamatovat. Nemohl jsem uvěřit, že se to opravdu stalo. Když jsem při mazlení prohlásil, že to nevydržím, rozhodně jsem nečekal, že mi řekne, ať si ho vezmu. Srdce se mi rozbušilo víc než před tím a zaplavila mě vlna štěstí. Musel jsem využít příležitosti, přestože jsem měl mírné obavy, jestli to Kookie zvládne. Nechci být namyšlený, ale můj penis je opravdu velký, zatímco králíčkovo tělo je tak křehké... Jenže jsem byl až moc nadržený! Navíc jsem si až tak nepřipouštěl možnost, že by to nešlo. Když to šlo s Haniem, proč by to nešlo i s Jung-Kookiem?! 

Už při jeho přípravě, na které jsem si dal opravdu záležet, jsem slintal nedočkavostí, zvlášť když jsem začal dráždit jeho prostatu a on se svíjel a vzdychal rozkoší. Když jsem zasunul, myslel jsem, že umřu slastí už jen z pouhého kontaktu s jeho nitrem. Jenže když Kookie křičel bolestí, píchlo mě u srdce lítostí a chybělo málo, abych vysunul a přestal s tím. Věděl jsem, že ho to moc bolí i přes mou opatrnost a důkladnou přípravu. Byl celý stáhlý a napjatý a já si už začínal myslet, že to opravdu nepůjde. Přesto jsem se ho snažil ukonejšit. Bohužel to moc nefungovalo. Chtěl jsem přestat, ale něco ve mně tomu bránilo. 

Miláček to však zvládl úžasně. Udělal jsem dobře, že jsem zůstal v jeho nitru, protože si to Kookie nakonec krásně užil. Zachvěl jsem se při vzpomínce na jeho slastné vzdechy a steny. Miluju, když tohle dělá! A ten jeho zadeček... Nemohl jsem se na něho vynadívat a taky na ten skvost zdobící jeho pravou půlku. Také jsem nemohl odtrhnout oči od jeho sladkého otvůrku, když jsem sledoval pěkně z blízka, jak si svého miláčka beru. 

Byl tak úzký! Tak hřejivě hebký a dokonalý! Rozhodl jsem se, že příště musím tu jeho sladkou dírku okusit i jinak, než jen svým penisem. Skoro jsem slintal při té představě. Králíček má prostě nejkrásnější zadeček na světě a to nejúžasnější nitro! Mačkal jsem jeho půlky a vzdychal jako blázen, když jsem zasouval i během přirážení. Prostě dokonalost! 

Potom mi však začaly chybět Kookieho rty, proto jsem si ho otočil na záda. Chtěl jsem navíc vědět, že je opravdu v pořádku. Přes svou nadrženost jsem se o něho nepřestal bát. Byl v pořádku, ale nejen to, králíček byl taky kouzelně moc vzrušený! V tu chvíli bych ho nejraději samou láskou snědl, zvlášť když krásně roztáhl nohy a nechal mě znovu zasunout své přirození do jeho úžasného těla. 

Chtěl jsem ho zulíbat a on mi krásně vycházel vstříc svým jazýčkem. Líbali jsme se zběsile, stejně tak, jako jsem já zběsile přirážel do jeho zadečku. Jeho orgasmus se nedá popsat slovy. Když jsem viděl jeho tvář, umíral jsem štěstím, že jsem byl schopen způsobit mu takovou rozkoš. I můj orgasmus byl nejlepší ze všech, co jsem kdy zažil a bylo to jen proto, že to bylo s ním! S človíčkem, kterého hrozně moc miluju! Když jsme se oba trochu vzpamatovali, líbal jsem ho pomalu, jemně a s něhou. Ta vášeň už byla pryč, zůstala „jen" láska. Umíral jsem pod náporem citů k němu. Tohle dokonalé, rozkošné a sladké stvoření obrátilo můj život vzhůru nohama. Už bych nechtěl být ani okamžik bez něho! 

Smutná pravda mě zasáhla jako blesk z čistého nebe. Skoro bych zapomněl, že... Snažil jsem se zaplašit smutné a moc bolestné myšlenky. Opatrně jsem spícího králíčka ze sebe sundal a nechal ho spinkat s jeho plyšovou liškou, kterou jsem mu vtiskl do náruče. Udělal jsem to přesně tak, jak to on udělal ráno mně. Vydal jsem se pak do sprchy smýt ze sebe zbytky Kookieho nadílky, ale hlavně spláchnout ty otravné a smutné myšlenky! Ne, teď nebudu myslet na to, že tohle naše štěstí jednou skončí. Jednou po něm v mém srdci zůstane jen černá díra! Už nikdy nebudu nikoho milovat tak jako jeho! Nechápu, jak to může Se-Hun zvládat?! Rozhodně to s ním musím ještě někdy probrat!

Pustil jsem na sebe proud studené vody a snažil se přestat myslet. Nesmím myslet na Kookieho smrt! Teď si chci užívat jeho přítomnost a dělat ho šťastným! Je ještě hodně věcí, které s ním chci prožít, není čas na smutky! Chci myslet jen na krásné věci, jako jsou jeho vlasy, tvář... rozkošná líčka, velká a zářící kukadla, roztomilý nosík, sladké rty a... co si budeme nalhávat? Taky jeho tělo... krček, hrudník, bradavky, bříško, pupík, intimní výbavička i zadeček včetně dírky... všechno! Jsem perverzák, co naplat?! Jenže co nadělám, když je králíček tak dokonale nádherný?! 

Dobře, samozřejmě na něm miluju víc než jen jeho tělo! Miluju jeho povahu, čistotu a nevinnost. Miluju jeho smích i jeho hlas! Jung-Kookie je prostě moc nádherný, milý, rozkošný a něžný kluk, kterého nejde nemilovat! Taky proto jsem mu nakonec podlehl, ale opravdu toho nelituji! Do smrti budu vděčný osudu, že jsem směl alespoň nějaký čas být v jeho blízkosti! 

Do mých očí vyhrkly slzy, přestože jsem nechtěl být smutný. Ani sprcha nepomohla a já se rozbrečel jako malé mimino. Srdce se mi svíralo strachy a lítostí. Co si jen počnu? Co budu dělat bez něho? Kéž bych mohl jeho život zachránit znovu. Jenže já nic nezmůžu! Jediné co snad dokážu je vykouzlit úsměv na jeho krásné tváři a jiskřičky v jeho nádherných očích. 

Jung-Kookie musí být šťastný!