Zabij mě něžně

166. Kapitola

Tae-Hyung

Sotva se za námi zavřely dveře domu, vzal jsem Kookieho na ruce. Miláček se ke mně s povzdechem přitulil a ruce si dal kolem mého krku. „Vydrž, zlatíčko!", řekl jsem potichu, zatím co jsem čekal, až přijede výtah. Něžně jsem ho políbil do vlasů. „Za chvíli už budeš spinkat!" Jenže králíček se rozhodl, že nebude čekat, až ho uložím do postele. Zjistil jsem totiž, že už tvrdě spí. Nejdřív jsem se lekl, že zase omdlel, ale jeho klidný a pravidelný dech mě uklidnil. Opravdu jen spal. 

Uložil jsem ho do postele a opatrně svlékl. Infuzi, která ještě nedokapala, jsem zavěsil na stojan. Potom jsem miláčka přikryl a vložil mu do náruče plyšovou lišku. Původně jsem měl v plánu lehnout si s ním, ale když už spal, rozhodl jsem se, že svůj čas věnuju jiné aktivitě. Zaběhl jsem nakoupit nějaké jídlo, abych mohl uvařit teplou večeři a nějak „náhodou" mi do košíku vklouzl i lubrikační gel. Vyzvedl jsem taky léky z auta, které jsme tam zapomněli. Potom jsem vařil, uklízel a taky jsem opral naše oblečení. Připadal jsem si jako nějaká hospodyňka, ale co už.

Bylo potřeba to udělat a Kookie rozhodně nebyl ve formě, aby mi s tím pomohl. Ani bych to po něm nechtěl! Každou chvíli jsem ho kontroloval, abych pak uklidněný mohl pokračovat v práci. Jenže miláček spal dost dlouho. Byl už skoro večer a králíček si pořád stejně klidně oddechoval v posteli. Neměl jsem náladu pouštět televizi ani civět do notebooku nebo mobilu a tak jsem si nakonec přece jen lehl za ním. 

Nemohl jsem se dočkat, až se vzbudí. Ne jen, že mi bez něho bylo smutno, ale taky jsem potřeboval zjistit, jak to všechno vlastně na poště proběhlo. Co řekl své rodině? Odeslal ten balík bez problémů? Co to bylo za kluka, který ho držel, když jsem tam přijel? Odhrnul jsem pramen vlasů z králíčkova čela a zlehka tam přitiskl své rty. Zadíval jsem se potom do jeho klidné tváře a srdce se mi sevřelo. Byl tak rozkošný, že bych ho nejraději zulíbal! Pohladil jsem jeho roztomilé líčko a mé prsty sklouzly až na jeho rty, po kterých jemně přejely. Tak sladké a zulíbání hodné polštářky... Pořád jsem nějak nemohl uvěřit tomu, že je smím líbat. Že smím ochutnávat a svým jazykem zkoumat jeho sladká ústa. Kdybych mohl, nikdy bych se od Jung-Kookieho neodtrhl.

Srdce se mi prudce rozbušilo pod náporem citů k němu. Byla to až omračující vlna lásky, okouzlení a bolestné něhy, která obklopila a uvěznila mé srdce tak, že jsem ztrácel dech. Do mých očí vyhrkly slzy a já si je rychle setřel. Zaskočilo mě to. Tohle jsem vážně nikdy neprožil ani necítil, přestože jsem byl i do Hanieho svým způsobem zamilovaný. Dong-Han... opravdu překrásný a sexy kluk, nešlo mu odolat! Jenže tam šlo hlavně o poznávání lidského těla, něčí blízkosti a velkou vášeň. Navzájem jsme se učili a zjišťovali, co to vlastně obnáší mít vztah, přestože byl z velké části založený na sexu. Byli jsme oba dost mladí a nešlo o nic vážného. 

Jung-Kookie je taky nádherný a sladký. Těžko říct, který z nich dvou je krásnější, protože oba mají své osobité a jedinečné kouzlo. Jenže s miláčkem je to jiné. Dokázal jsem si totiž živě představit, že bych s ním zůstal navždy! Přestože o něm vím jen málo... přestože jsme spolu nikdy neprobírali žádné představy týkající se našich životů a názorů... měl jsem pocit, že je něco jako má spřízněná duše. Jako by byl Kookie kousek puzzle, který zapadl tam, kde měl. 

Možná by se časem ukázalo, že mé představy byly zidealizované mými city, jenže my ten čas nemáme... Nikdy nezjistíme, jestli by nám to klapalo i za deset let, jestli by naše láska nezmizela tak rychle, jak přišla. Bohužel i bohudík... Přesto to vědomí nesmírně bolelo. Neuměl jsem si představit, jak bude vypadat můj život, když tohle úžasné stvoření nebude jeho součástí. Vlastně jsem na to ani nechtěl myslet! Znovu jsem si setřel slzy. 

Musím být silný a žít přítomností! Zatím smím tohoto kouzelného človíčka líbat, smím ho hladit a laskat. Zatím smím být s ním, slyšet jeho jemný hlas a zvonivý smích. Nesmím už promrhat jediný okamžik lítostí a smutkem. Nesmím! Později, až Jung-Kookie odejde čekat na druhý břeh, vypláču si oči smutkem. Teď se však chci na svého miláčka jen usmívat a dělat ho šťastným! Chci ho líbat a milovat se s ním, pokud to bude chtít i on. 

Znovu jsem něžně pohladil jeho tvář a pak jsem neodolal a láskyplně políbil jeho polštářky. Jemně jsem po nich přejel svým jazykem a Kookie je pootevřel a zlehka vydechl. Zachvěl jsem se, když jsem opatrně vklouzl svým jazykem do jeho úst a on mi svým jazýčkem vyšel vstříc. Své ruce propletl za mým krkem a aniž by otevřel oči, začal opětovat mé polibky a laskání. „Miluju tě, Tae-Hyungie!", zašeptal do mých rtů. 

V tu chvíli bych ho nejraději samou láskou snědl.