Zabij mě něžně

124. Kapitola

Jung-Kook

Probudila mě silná bolest hlavy a taky potřeba čůrat. Aniž bych otevřel oči, potichu jsem zakňoural a chystal se vstát. Na všechno jsem však zapomněl v okamžiku, kdy jsem si uvědomil, že se netisknu ke své lištičce, ale k něčemu většímu, hřejivému a voňavému. S tlukoucím srdcem jsem otevřel oči a zadíval se do miláčkovy tváře. Ležel na boku čelem ke mně a já jsem byl v jeho náruči. Byl sladký tak, že bych ho nejraději zulíbal. Jeho krásnou tvář, lehce pootevřené rty, sladce semknutá víčka... Měl tak rozkošně uvolněný výraz. Polila mě vlna štěstí a já se začal přiblble usmívat. 

Tae spal se mnou v jedné posteli!? Bylo to poprvé od chvíle, kdy u mě začal přespávat! Co ho k tomu vedlo? Že by to, co se stalo ve sprše? Ať už se miláčkovi honilo hlavou cokoli, udělal mě hrozně moc šťastným! Navíc mě ještě oblékl do pyžama. Hřálo mě u srdce, že je miláček tak starostlivý, i když to jsem věděl už dávno. Tohoto človíčka nejde nemilovat! Vůbec se mi nechtělo z jeho vyhřáté náruče, ale sílící bolest mě donutila přehodnotit priority. Opatrně jsem sundal jeho ruku ze svého pasu, ale Tae něco ze spaní zamrmlal a ještě pevněji si mě přidržel. Nechápal jsem, kde bere takovou sílu, když spí. S povzdechem jsem se k němu tedy přitulil a vychutnával si jeho blízkost, jak mi jen tepání v mé hlavě dovolilo.

Po nějaké chvíli jsem to však už nemohl vydržet. Znovu jsem se pokusil sundat jeho ruku a můj pokus vyprostit se byl tentokrát naštěstí úspěšný. Tae zase něco zamrmlal a otočil se na záda. Spal dál. Jen ať miláček spinká. Po letmém mrknutí na mobil jsem totiž zjistil, že je teprve šest hodin ráno. S malým úsměvem jsem mu do náruče vtiskl svou lištičku, přikryl ho a vydal se do koupelny, kde byly mé léky. Vzal jsem si je, skočil si na toaletu a pak taky do sprchy. Byl jsem už vyspaný, takže jsem se rozhodl, že se umyju a připravím nám nějakou snídani, hned co prášky zaberou. Nejspíš lívance, protože jsem na ně dostal hroznou chuť. Když je zvládl udělat Moonie hyung, tak já to přece zvládnu taky, ne? 

Málem se mi však podlomily nohy, když jsem vešel do sprchy a vybavil si včerejší večer. Lívance šly stranou a mé srdce se znovu prudce rozbušilo. Nejdřív to úžasné rande a potom to vyvrcholení... doslova! Vybavil jsem si Taeho smyslné rty, které mě dravě líbaly, jeho ruku... Bylo to tak neskutečné a úžasné! Kéž bych se tak nestyděl... ještě líp, kéž bych se nebál... Třeba by i sex s miláčkem byl tak úžasný?! Možná bych mu to mohl dovolit?! Vždyť i já to vlastně chci! Někdy... Snažil jsem se na to přestat myslet, už tak mi cukalo v rozkroku. 

Pořádně jsem se umyl a pod proudem teplé vody čekal, až prášek zabere a má hlava přestane bolet. Potom už oblečený v pohodlných teplácích a tričku jsem se snažil své myšlenky přesměrovat na přípravu lívanců. Mouka, vejce a mléko... Když jsem však otevřel lednici, padl můj zrak na oranžovou zeleninu. Mrkev! Chybělo málo, abych se udusil vlastní slinou. Jak jsem sakra mohl mít tak šílené myšlenky? Takové pitomé nápady! Neubránil jsem se však a představil si, jak mi Tae strká tu věc do zadku... tam a zase zpět. Sakra! Zalapal jsem po dechu. Celý rudý jsem vzal do ruky mrkev, jako bych se jí štítil a hned na to ta nevinná zelenina letěla do koše. Doma už žádnou mrkev nechci ani vidět! 

Naštěstí jsem pak pustil myšlenky na mrkev i na sex z hlavy a soustředil se jen na přípravu těsta. Snažil jsem si vybavit, jak dělá lívance máma. Mnohokrát jsem ji totiž pozoroval, když mi připravovala tu dobrotu. Potlačil jsem stesk, zahnal slzy a chvíli vydýchával tlak u srdce. Moje maminka... Znovu jsem se zaměřil na přípravu těsta. Jak to teda bylo? Uvědomil jsem si, že tam namísto mléka patří zakysaná smetana... jenže tu jsem bohužel neměl. Takže palačinky... co už? 

Palačinky jsou taky moc dobré, když se povedou! Snažil jsem se a míchal těsto jako divý. Smažení šlo dobře, nebyl problém palačinky obrátit obracečkou. Na házení jsem si opravdu netroufl. Za chvíli jsem měl nasmažený celý kopec sladké dobroty. Měl jsem už hrozný hlad, ale chtěl jsem jíst až s ním. Těšil jsem se, až se Tae probudí a ocení mou snahu. Možná bych mu mohl donést snídani do postele... Zaslouží si totiž, abych se o něho staral tak, jak se stará on o mě. 

Doufal jsem, že miláčkovi mé palačinky budou chutnat.