Zabij mě něžně

78. Kapitola

Jung-Kook

Probudil jsem se někdy v noci, ale co mě vytáhlo z postele, nebyla bolest hlavy, ale naléhavá potřeba čůrat. Jen pomalu a opatrně jsem se vydal směr wc. Pomalu abych neupadl, protože se mi hlava pořád trochu motala a opatrně, abych neprobudil Taeho. Srdce se mi prudce rozbušilo, když jsem si uvědomil, že můj idol spí v obývacím pokoji. Doufal jsem, že si našel něco na spaní a že opravdu poklidně spí. Bylo by mi líto, že jsem ho vyrušil, kdyby se z ničeho nic probudil a taky jsem se bál, že mi nadá, za to, že se toulám po bytě. Jenže jsme se jaksi zapomněli domluvit, co mám dělat, když mě má potřeba zastihne uprostřed noci. 

V obýváku byla tma a ticho, takže buď Tae prostě jen tak odešel a nebo opravdu tvrdě spí. Modlil jsem se za tu druhou možnost. Naštěstí jsem došel na záchod bez nehod a také bez nehody jsem toaletu zase v tichosti opustil. Nedalo mi to však, abych se potichounku nepřiblížil až k pohovce, která byla roztažená a na které opravdu ležel můj idol. V místnosti byla sice tma, protože pouliční lampy nedosvítily do vysokých pater, ale protože jsem už byl rozkoukaný, dokázal jsem rozpoznat rysy jeho krásné tváře. Ležel na boku a opravdu tvrdě spal. Slyšet byl jen jeho tichý a pravidelný dech. Srdce mi tlouklo až v krku při pohledu na jeho klidnou tvář. V té tmě působil Tae étericky a až nadpozemsky krásně. 

Zarazilo mě však, že spí tak jak byl před tím... v džínách a mém tričku. Neměl žádný polštář a přikrytý byl jen malým polštářkem, který běžně okupoval sedačku. Ten polštářek k sobě tiskl stejně tak usilovně, jako já k sobě tisknu svou lištičku. Přišlo mi to neskutečně roztomilé. Nechápal jsem však, proč si nevzal na spaní něco pohodlnějšího a proč si nenašel alespoň nějakou deku. Až po chvíli civění  mi však došlo, že všechno je nejspíš ve skříni v mé ložnici a že mě Tae zřejmě nechtěl rušit. Rozhodl jsem se, že to tak rozhodně nemůžu nechat. Přišlo mi to sice jako bláznivý nápad, ale přesto jsem měl pocit, že pro něho taky musím něco udělat. Vždyť se tak o mě krásně stará! Chtěl jsem proto, aby se můj idol vyspinkal do růžova... 

Prohrabal jsem potom skříň v ložnici, ignorujíce mou hlavu, která toužila jen po tom, aby znovu spočinula na polštáři a našel jsem nějakou deku. Polštář tam však nebyl, proto jsem vzal ten svůj. Pomaličku a potichu jako myška, jsem se vrátil do obýváku ke spícímu andílkovi. Dokázal bych se na něho dívat po zbytek noci, ale moje oči se bohužel už zase zavíraly. Byl jsem hrozně unavený a taky se mi víc točila hlava. Přesto jsem se rozhodl splnit svou misi. Chvějícíma se rukama jsem opatrně nadzvedl Taeho hlavu a zasunul jsem pod něho svůj polštář. Ztuhl jsem, když se maličko zavrtěl, ale naštěstí se neprobudil. S hlubokým výdechem jsem ho pak pořádně přikryl dekou. 

Nejraději bych ho i převlékl, ale na to bych neměl dost síly a už vůbec ne odvahu. Navíc by se jistě probudil a já bych pak umřel studem. Tahle činnost mě však taky dost vyčerpala. Celý jsem se chvěl. Netušil jsem, jak se dokážu vrátit zpátky do ložnice. Nakonec jsem se rozhodl, že si na chvíli lehnu vedle Taeho. Chtěl jsem si jen na chvíli užít jeho blízkost, načerpat síly a pak se zase odplížit do své postele. 

S povzdechem jsem si tedy lehl a opatrně se přitiskl k jeho zádům. Nasál jsem jeho vůni, která byla dost silná, přestože měl na sobě mé oblečení. V tu chvíli jsem si připadal jako v ráji. Srdce mi splašeně tlouklo, když jsem zlehka přejel dlaní po jeho hebké paži, kterou k sobě nepřestával tisknout malý polštářek. Byl opravdu hrozně roztomilý! Taeho tělo hřálo a jeho blízkost byla hrozně moc příjemná. Nedokázal jsem odolat a víc jsem se k němu přitulil. Ani nevím jak, mé oči se zavřely.

Okamžitě jsem se však propadl do říše snů, kde byl hlavním hrdinou Tae-Hyungie.