Valka o svět [Countryhumans]

kapitola 3.

Pohled 🇷🇺:

Už to bude 5 dní co se bráníme. Většina sourozenců je mrtvá. Žiju už jen já Rusko, Estonsko, Kazachstán, Bělorusko a Ukrajina. Já a Estonsko máme jen lehká zranění. Kazachstán přišel o polovinu pravé ruky. Ukrajina prišla o levou nohu v kotníku a pravou nohu má zlomenou. Bělorusko měla v pravé plíci asi 4-5 centimetrový šrapnel. Naše zbraně jsou poškozené a většina z nich je mimo provoz. Zbývá nám jeden samopal, dvě opakovací pušky a jeden kulomet. U něj právě teď stojím a obsluhuju ho a Estonsko mi nabíjí. Bělorusko stojí vedle nás a v ruce drží pušku. Ukrajina s Kazachstánem jsou v bunkru. Venku nám už nepomůžou. Nepřítel se pustil do dalšího útoku. Strašně se mi potí ruce. Pěchota se pomalu pohybovala směrem k nám a při tom střílely ze svých zbraní. Střely létaly okolo nás, nebo se zastavily a odrazily od štítku, který má na sobě přidělaný náš kulomet. Viděl jsem je. I ty střely i ty vojáky. Za chvilku budou v mém dostřelu. Zavřel jsem oči. Nádech, výdech, nádech, výdech a nádech. Otevřel jsem právě oko. Byly na dostřel. Lehce jsem zmáčkl spoušť. Ozval se výstřel, druhý, třetí a kulomet začal kropit nepřítele smrtonosnýma dávkama. Bělorusko taky spustila palbu. Mám pocit, že vyprázdnit jeden pás na 250 nábojů trvalo tři vteřiny. Vystřílel jsem čtvrtý pás.
🇷🇺: ,,Nabít!"
🇪🇪: ,,Není!"
Podíval jsem se na svou sestřičku.
🇷🇺: ,,Jak to myslíš?"
🇪🇪: ,,Došly. Už jsi vystřílel poslední pás."
Podíval jsem se na Bělorusko. Stále ještě střílela, ale i tak nepřítele nezastavíme. Zbývala už jen jedna možnost...
🇷🇺: ,,Ustupujeme!"
Vzal jsem svůj samopal a běžel jsem do bunkru. Estonsko si vzala svou pušku a taky odběhla do bunkru. Bělorusko udělala to samé. Vběhl jsem do zdravotnického oddělení. Přez rameno jsem si dal tašku s lékařskými potřebami, vzal Ukrajinu do náruče a běžel do garáží. Estonsko podpírala Kazachstán a vedľa ho k garážím. Bělorusko nastoupila do náklaďáku(GAZ-AAA Cargo) a připravila ho k odjezdu. Přiběhl jsem k náklaďáku, položil na korbu Ukrajinu, pak jsem pomohl Estonsku a Kazachstánem. Pak jsem nastoupil a rozjely jsme se pryč.

[Napište mi do komentářů, zda se vám tento příběh líbí]