Valka o svět [Countryhumans]

kapitola 6. [mezičást 1.]

Pohled 🇷🇺:

Nepřátelé se dostali až ke mě. Rozpřahl jsem se a udeřil prvního vojáka do hrudi. Bezvládně spadl na zem. Přišel ke mě druhý a udeřil mě pažbou pušky do hlavy. Na oplátku jsem ho udeřil do kolena. To se s s hlasitým prasknutím prohnulo na druhou stranu. Voják vykřikl a spadl na zem. Pak se na mě vrhli tři vojáci. Bili mě a já bil je. Nakonec mě jeden udeřil do spánku. Celé tělo mi ochablo, ale vědomí jsem neztratil. Spadl jsem na zem a oni mě bez milosti dobili do krve. Nic jsem nevnímal. Svázali mě a vytáhli mě z rokle. Svázali mi oči a hodili mě na náklaďák. Nevím jak dlouho jsme jeli, protože jsem střídavě ztrácel vědomí. Když jsme dojeli na místo vyhodili mě z náklaďáku a nutili mě jít po svých. Neměl jsem na výběr. Nevím kam mě vedli, ale bylo tu chladněji. Ozvalo se zaskřípání kovu. Rozvázali mi ruce a oči. Rozhlédl jsem se. Znovu se ozvalo zavrzaní kovu a pak se ozvala menší rána a zvuk zámku. Otočil jsem se. Voják právě zavíral zamřížované dveře vězení... Mého vězení. Vrhnul jsem se je dveřím a snažil se je otevřít. Ale nešlo to. Sedl jsem si do rohu a čekal. Asi ne za hodinu ke mě přišli dvě osoby. Ze začátku jsem je nepoznal, ale pak jsem si jejich vlajek všimnul. Byli to Německa. Konkrétně východní a západní Německo. Přišli k mřížím a naznačili, abych k nim přišel. Přisunul jsem se k nim. Západní mě hned chytila za límec, přitáhla si mě blíž a otočila se na východní.
Západní Německo Z🇩🇪: ,,Bratře, jak si myslíš že budou chutnat jeho rty, co?"
Východní Německo V🇩🇪: ,,To neuděláš sestro..."
Z🇩🇪: ,,Že ne?"
Přitiskla své rty k mým. Byl jsem napůl v bezvědomí, takže mi to zas tak nevadilo.
V🇩🇪: ,,Dobrá... Vyhrálas... Teď už toho ale nech..."
Pocítil jsem, jak proráží svým jazykem mé rty. Stiskl jsem zuby a zabránil ji v postupu. Odtrhla se ode mě.
Z🇩🇪: ,,Jednou se mi poddáš."
Otočili se a odešli. Opět jsem si zalezl do rohu a usnul vyčerpáním.