Valka o svět [Countryhumans]

kapitola 20.

[O ROK POZDĚJI]

Pohled 🇬🇧:

Byl krásný letní den a já plul na své bitevní a zároveň vlajkové lodi HMS Hood. Jeho výzbroj obsahuje několik protiletadlových děl a několik vedlejších zbraní ale hlavně má 4 věže. Dvě vepředu a dvě v zadu a každá nese dva kanóny ráže 381 mm. Ale neplul jsem tu "sám". Pluje tu se mnou ještě loď HMS Prince of Wales. Jeho výzbroj má taky 3 věže. Dvě vepředu a jednu vzadu. Ta zadní nese 3 kanóny ráže 356 mm. Jedna z předních věži nese taky 3 kanóny stejné ráže ale ta druhá nese o kanón víc. Pomalu jsme pluli atlantickým oceánem k Evropě. Konkrétní k velké Británii. Chci svou zemi zpět. Naše dvě lodě jsou jen dvě z celkových osmnácti útočících. Útočí se po dvojicích. Každá dvojice má určitý bod, kde se mají zastavit a informovat nákladní lodě, letadlové a lodě s vojáky, že můžou vyrazit. Mezi jednotlivými dvojicemi je mezera tak velká, že by tudy propluly celkem tři gigantické nákladní lodě bez povšimnutí. Takže se v těch mezerách nacházejí dvě ponorky vybavené torpédy. Už jsme se blížili k Británii. Už jsme ji měli na dohled... Ale něco bylo ještě blíž... Blížila se k nám nějaká loď. Vzal jsem si dalekohled a podíval jsem se. Na stožáru měla německou vlajku. Otočil jsem se a spustil jsem.
🇬🇧: ,,Nepřítel na jedné hodině. Rychlost na maximum. Zaměřte nepřátelskou loď, informujte Prince of Wales a vyčkejte na další rozkazy."
Všichni se pustili do práce. Za chvíli už všechny děla mířila na nepřátelskou loď. Už jsme ji měli na skoro na dostřel.
🇬🇧: ,,Děla zamiřte na pravobok a čekejte."
Když už jsme se měli navzájem na dostřel, přišel jsem k kormidlu a ujal se ho. Začal jsem otáčet kormidlem. Loď se za chvilku natočila tak, že nepřátelská loď mohla střílet na nás pravobok. Prince of Wales udělal to samé.
🇬🇧: ,,NABÍT!"
Poručík: ,,NABITO!"
🇬🇧: ,,PŘIPRAVIT!"
Chvilku jsem čekal.
🇬🇧: ,,PAL!!"
Poručík: ,,HLAVNÍ BATERIE PAL!"
Děla vystřelila. Prince of Wales taky vystřelil. Viděl jsem, jak naše střely letí. Doletěli k nepřátelské lodi, ale nevypadalo to, že by jsme ho zasáhli. Nepřátelská loď vystřelila. Proti nám letěli čtyři granáty. Otočil jsem kormidlo na maximum na pravou stranu ve snaze vyhnout se. Střely dopadly vedle naší lodi a pokropili posádku.
Poručík: ,,NABITO!"
🇬🇧: ,,PAL!"
Opět jsme vystřelili ale znova minuli. Takhle to pokračovalo asi půl hodiny, než jsme se dostali blíž... Nepřátelská loď k nám byla bokem a vystřelila osm střel. Salva se opět trefila do vody... Až na jeden granát... Ten zasáhl naší přední věž, která byla blíž k můstku. Věž doslova explodovala. Naše loď doslova zavibrovala tak silně, že polovina lidí na můstku spadla.
Poručík: ,,ZASÁHLI NÁS!"
🇬🇧: ,,VIDÍM I POCIŤUJU! PALTE!"
Našich šest střel urazilo vzdálenost mezi námi a nepřátelskou lodí. Zasáhli jsme ji, ale palbu opětovala. Vyletělo proti nám osm střel. Tři z nich zasáhli náš trup. Jedna dopadla mezi první a druhou věž. Sledoval jsem otvor v dřevěné podlaze. Podlaha se začala prohýbat nahoru a mě došlo, co se děje. Přiběhl jsem k rozhlasu a zakřičel do něj.
🇬🇧: ,,IHNED OPUSŤTE LOĎ-"
Z otvoru se vyřítil plamen do výšky dvaceti metrů. V tu samou chvíli se ozvala hlasitá rána. Loď se v místě druhé věže rozervala na dvě poloviny a začala se potápět. Já jsem upadl na podlahu. Obličej jsem měl plný střepů, třísek a kovových úlomků. Všichni kromě mě byli mrtví. Musel jsem vypadnout dřív, než vybuchne i munice do vedlejších zbraní. Odbelhal jsem se k zábradlí a podíval jsem se dolů. Přelezl jsem plot a chystal se skočit. Když v tom se ozval druhý výbuch. Podíval jsem se, odkud se výbuch ozval, ale to byla chyba. Proti mě letěl kus kovu. Projel mým krkem a oddělil moji hlavu od těla. Vše jsem viděl přímo dokonale, ale nic jsem necítil. Pohled mi zčernal a... Nicota...

+ Odpověď

OCN: ,,Nejvíc se jí líbí letadlo Messerschmitt Bf 109E. Líbí se jí převážně to, jak to letadlo vypadá."