Valka o svět [Countryhumans]

kapitola 18. [mezičást 1.]

Pohled Angel:

Spinkala jsem na posteli, dokud mě neprobudil nějaký výbuch. Rychle jsem si sedla a rozhlížela se. Můj táta seděl na křesle. Slyšela jsem palbu a to mě vylekalo. Přiběhla jsem k tátovi a skočila mu na klín.
Angel: ,,Já se bojím..."
Tatínek mě objal a hladil po hlavičce.
OCN: ,,To bude dobré... Za chvilku to přestane."
Dal mi pusu na čelo a stále mě hladil. Přitiskla jsem se k tátovi a čekala. Zanedlouho všechno utichlo. Kromě ohně hořícího v krbu.
OCN: ,,Vidíš, přestalo to."
Přikývla jsem.
OCN: ,,Něco pro tebe mám."
Angel: ,,Copak tatínku?"
OCN: ,,Tady..."
Podal mi krásné dřevěné letadýlko. Bylo nádherné. Vzala jsem si ho do ruky.
OCN: ,,Líbí?"
Angel: ,,ANOOOOO!!!"
Skočila jsem tátovi okolo krku a a zasmála se. Táta se taky usmál.
OCN: ,,Vyřezal jsem ti ho."
Angel: ,,DIIIIIKY!!!"
Seskočila jsem z tatínka a začala si hrát s letadýlkem. Byla to ta nejhezčí hračka, kterou mi kdy tatínek dal. Tatínek mě s úsměvem pozoroval.
Angel: ,,Tatiiiiii?"
OCN: ,,Ano?"
Angel: ,,Budeš si se mnou hrát?"
OCN: ,,Jistě."
Usmál se a začal si se mnou hrát. Byla to zábava.

Pohled Alice:

Seděla jsem v trávě a pozorovala jsem noční oblohu. Pohlcovala mě. Přišla ke mě moje matka a sedla si vedle mě.
🇪🇪: ,,Alice?"
Alice: ,,Hmmm...?"
🇪🇪: ,,Už tu sedíš aspoň dvě hodiny... Pojď se navečeřet zlatíčko."
Alice: ,,Ale já nemám hlad..."
🇪🇪: ,,Měla jsi naposledy snídani a teď je už osm hodin večer..."
Alice: ,,Ale já hladová nejsem."
(Hlas v hlavě Alice): ,,Běž se najíst!"
🇪🇪: ,,Zlatíčko, pojď na večeři."
Alice: ,,Už jdu..."
(Hlas v hlavě Alice): ,,Dělej co ti mamka radí."
Postavila jsem se, matka mě chytila za ruku a šli jsme do našeho domku. Posadila jsem se a začala jíst. Maminka umí výborně vařit.
(Hlas v hlavě Alice): ,,Mamka pro tebe chce jen to nejlepší."
(Temný hlas v hlavě Alice): ,,Zneužívá tě!"
(Hlas v hlavě Alice): ,,Má o tebe starost!"
(Temný hlas v hlavě Alice): ,,Jsi nechtěná!"
(Hlas v hlavě Alice): ,,Miluje tě."
(Temný hlas v hlavě Alice): ,,Nenávidí tě celým svým srdcem!"
Srdce mi přestalo bít. Po chvilce zase naskočilo. Bylo bolestivé je poslouchat. Nejde poznat, co je pravda.
🇪🇪: ,,Děje se něco zlatíčko?"
Alice: ,,Srdce..."
Srdce opět vynechalo. Maminka mi hnedka vyhrnula tričko a píchla mi do srdce injekci. Srdce přestalo vynechávat. Byl to lék, který mi zachránil nejednou život.
(Temný hlas v hlavě Alice): ,,Ona tě..."
(Hlas v hlavě Alice): ,,Kdyby tě neměla ráda, nechala by tě zemřít!"
🇪🇪: ,,Je to lepší?"
Alice: ,,Ano... Už zase bije."
Usmála jsem se. Maminka se na mě taky usmála a objala mě. Byl to příjemný pocit. Ráda bych chtěla mít normální funkční srdce, ale nejde to... Aspoň že se o mě matka stará.