Valka o svět [Countryhumans]

kapitola 13. [mezičást 1.]

Pohled 🇷🇺:

Pomalu jsem se dostal na letiště. Jediná rychlá cesta odtud. Pomalu jsem šel po hlavní cestě. Nikdo tu nebyl. Kromě pár hlídačů. Prošel jsem kolem závory. Začal jsem hledat nějaké letadlo.
???: ,,Halt!"
Otočil jsem se. Běželo ke mě asi dvacet 5 volná ranvej. Snažil jsem se najít zapalování, ale italštinu neumím. Začal jsem mačkat všechna možná tlačítka. Pak jsem si všiml tří pák napravo ode mě. Všechny jsem posunul trochu dopředu. Pak jsem začal znova mačkat všechny tlačítka. Ozvalo se škytání a motory naskočily. Posunul jsem všechny tři páky dopředu. Motory zvýšily rychlost a letadlo se začalo pohybovat. Pak se ozvaly výbuchy. Nepřátelé se snažili zničit letadlo granáty. Ocas letadla se začal zvedat. Chytil jsem knipl a přitáhl ho k sobě. Ocas se znovu dotknul země, ale letadlo se nezvednulo. Konec ranveje se rychle blížil. Silněji jsem přitáhnul knipl. Nic. Všechny tři páky jsem posunul nadoraz dopředu... Pak jsem vyjel z ranveje na trávu. Letadlo sebou různě házelo. Pak naskočilo. Zavřel jsem oči a čekal dopad, při kterém se rozsekám... Ale nic se nestalo. Otevřel jsem oči. Letadlo pomalu ale jistě začalo nabírat výšku a letěl jsem pryč. Nevěřil jsem tomu, ale radoval jsem se. Zpoza mě se ozvaly kroky. Neměl jsem u sebe zbraň, tak jsem začal prohledávat kokpit a našel jsem hasák. Postavil jsem se za dveře a čekal. Dveře se otevřely a to kokpitu vstoupila osoba a německé uniformě. Rozpřahl jsem se a udeřil ji hasákem do hlavy. Bezvládně spadla na zem. Přišel jsem k ní a otočil jsem ji na záda. Zachvátila mě panika. Byla to...

Pohled 🇪🇪:

Nenápadně jsem se vyplížila z pokoje Německa a šla chodbou. Nikdo si mě nevšímal, protože jsem na sobě měla německou uniformu. Vyšla jsem ze zámku. Kolem mě projíždělo auto s vojáky. Zastavila jsem ho.
🇪🇪: ,,Kam jedete?"
Řidič: ,,Na letiště, proč?"
🇪🇪: ,,Můžete mě svést?"
Řidič: ,,Tak si nastup."
Obešla jsem auto a nasedla jsem dozadu mezi vojáky. Dojeli jsme na letiště. Šla jsem s vojáky.
Velitel: ,,Halt!"
Zařval velitel na jednoho vojáka, který si prohlížel letadla. Voják se otočil a začal po nás střílet. Schovala jsem se do jednoho třímotorového letadla. Zustala jsem v trupu. Najednou do letadla nastoupil ten voják a zalezl do kokpitu. Asi po pěti minutách se ozvalo škytání motorů. Letoun se rozjel. Po asi minutě vjel na trávu a pak se vznesl. Chvilku jsem čekala a pak jsem se rozhodla. Zvednula jsem se a udělala jsem krok. Německá zespod okovaná bota na podlaze hlasitě klapla. Vešela jsem do kabinky. Nikdo tu nebyl. Pak se mi zatmělo před očima a pocítila jsem bolest v pravém spánku. Dopad na zem jsem necítila, protože jsem ztratila vědomí.