Valka o svět [Countryhumans]

kapitola 2. [mezičást 1.]

Pohled OCN:

Vystoupil jsem ze svého auta. Jen co jsem vystoupil přiběhl ke mě jeden voják a postavil se do pozoru.
OCN: ,,KDE JE VELITEL?!"
Voják: ,,P-pojďtě  z-zamnou."
Vedl mě k velitelskému stanu. Vešel jsem dovnitř. Velitel se domlouval s plukovníky. Zpozorovali mě, postavili  se do pozoru a velitel zbledl. Přišel jsem k němu, chytil ho za límec a a přitáhl ho k sobě. Byl ode mě asi centimetr.
OCN: ,,JAK TO, ŽE JSTE JE NEPORAZILI?!"
Velitel: ,,P-p-pan-ne... P-pro-s-sím..."
Kousl jsem ho do krku a vyrval z něj kus masa. Pustil jsem ho na zem a ten kus masa jsem spolknul. Spadl na zem, držel si ránu, ze které se mu valily proudy krve. Po chvilce se přestal hýbat.
OCN: ,,Kdo je jeho zástupce?"
Nikdo se nepohnul ani neozval.
OCN: ,,SLYSELI JSTE?!"
Jeden plukovník zvedl ruku.
OCN: ,,Výborně, gratuluji k povýšení."
Plukovník: ,,D-děkuji..."
OCN: ,,Do pěti dnů se dostanete přes ně. Jinak dopadeš stejně jako tvůj velitel. Je ti to jasné?"
Plukovník: ,,A-ano..."
OCN: ,,Neslyšel jsem."
Plukovník: ,,Ano pane!"
OCN: ,,Dobře."
Otočil jsem se a odešel jsem ke svému autu. Nastoupil jsem. Šofér nastaroval auto a vyrazili jsme zpátky do zázemí. Sundal čepici a mnul jsem ji v rukách. Ruce se mi potily. Musíme je porazit, jinak mě můj pán zabije. Dorazili jsme do zázemí. Byl to nádherný zámek. Nasadil jsem si čepici a vystoupil. Přišel jsem k hlavním dveřím. Jeden voják mi je otevřel a já vstoupil. Došel jsem do kanceláře mého pána... A otce... Stal ke mě zády.
OCN: ,,Ahoj otče..."
???: ,,Ahoj synu... Další zabitý velitel?"
OCN: ,,Nesplnil rozkazy... Jednoduché rozkazy..."
???: ,,Chápu..."
Otočil se ke mě čelem.
???: ,,Příště ho ale přiveď..."
Na obličeji se mu objevil úšklebek.
???: ,,Taky bych si s ním chtěl pohrát..."
OCN: ,,Dobře otče."

[Kdo si myslíte, že je otec OCN. Napíšte mi to komentářů. Ľúbim vás.]