Valka o svět [Countryhumans]

kapitola 4. [mezičast 2.]

Pohled 🇧🇾:

🇷🇺: ,,JEĎ PRYČ!"
Na nic jsem nečekala a sešlápla pedál až k podlaze. Kola se lehce protočila a pak jsme se rozjeli. Jela jsem plnou rychlostí pryč. Motor potichu vrněl a vypadalo to, jako by mu to vůbec nevadilo. Jeli jsme asi 5 minut když se ozvala hlasitá rána. Podívala jsem se zpětným zrcátkem dozadu. Na místě, kde byl most,  se k nebi nesly hromady zvířeného prachu a kouře.
🇧🇾: ,,Dobrá práce bratře."
Zašeptala jsem si sama pro sebe a pokračovali jsme dál. V dálce jsem zahlédla tank. Zdál se mi povědomí, ale jistá jsem si nebyla. Jeho posádka si nás zřejmě taky všimla a rozjeli se k nám. Nenápadně jsem si do ruky vzala protitankový granát, ale ten nebyl potřeba. Ten tank byl ruský T-34/76 obsluhovaný čínskou posádkou a namalovaný na bílou barvu. Zastavila jsem a oni přijeli až k nám a velitel si prohlížel vlajku na mém obličeji. Pak na mě zavolal.
Velitel tanku: ,,Vy jste Bělorusko ze sovětského svazu?"
Bělorusko🇧🇾: ,,Да."
V-t: ,,Dobře, následujte nás."
🇧🇾: ,,Rozumím."
Otočili tank, rozjeli se a my je následovali. Svými pásy nám rozrážely sníh z cesty a my jsme mohli postupovat rychleji. Zanedlouho jsem do začala všímat dalších tanků. Jejich bílá barva je schovávala ve sněhu a pokud jste neměli vytrénované oči, všimli jste si jich, když jste byli od nich sotva 5-6 metrů. Vešli nás do jedné základny. Vjelo jsme dovnitř a zastavili jsme. Přišli k nám zdravotníci a začali nás ošetřovat. Jeden voják nás šel ohlásit. Starala jsem se o svá zranění. Uslyšela jsem za sebou kroky. Nevěnovala jsem jim žádnou pozornost, dokud se neozval ten hlas.
???: ,,Bělorusko?"
Otočila jsem se. Byl to Čína.
🇧🇾: ,,STRÝČKU!"
Postavila jsem se a objala ho. Obětí mi opětoval. Znova jsem se pocítila jsem se v bezpečí... Konečně. Začala jsem plakat a on mě hladil po hlavě.
Čína🇨🇳: ,,Šššššššš... Neplač... Už je dobře..."
Utěšoval mě, ale nemohla jsem přestat a silněji ho objala. Nehodlala jsem ho pustit a on to zcela chápal.