Valka o svět [Countryhumans]

kapitola 12. [mezičást 6.]

Pohled OCN:

Běžel jsem chodbou. Všude to hořelo a místy i explodovalo. Musel jsem pro otce. Rychle! Vběhl jsem do otcovi kanceláře. Na zemi ležela roztrhaná, německá, ozdobná uniforma. Pozornost jsem ji ale nevěnoval. Z ložnice se ozval nějaký hluk. Vběhl jsem do ložnice. Estonsko se choulila v rohu a pozorovala asi třímetrovou černou postavu. Měla záda poseta jizvami. Natáhl jsem samopal a zamířil na tu postavu. Otočila se na mě. Uprostřed hlavy měla velké oko bez víčka a s zorničkou bez duhovky, která byla velká jako padesátikoruna. Okolo oka měla snad i dvacet jizev. Ty se začaly otevírat a z nich se začali vysouvat dlouhá černá chapadla. Ta věc se na mě vrhla. Než jsem stihl zamířit, tak ta věc do mě zaryla své drápy, které mela na svých pařátech a cítil jsem, jak Re mě chapadly vysává život. Zprudka jsem se posadil a odechoval.
OCN: ,,Co to bylo?"
Řekl jsem si sám pro sebe. Nikdy jsem noční můry neměl... Vedle mě se někdo zachvěl. Byla to ta andělsky krásná holka jménem Dia. Stále spala. Opatrně, abych ji nevzbudil, jsem ji dal pusu na čelo. Pak jsem vstal z postele. Dal jsem si krátkou sprchu a vzal si kalhoty a tílko. Vzal jsem si noviny a začal v nich číst. Dia něco zamumlal ze spaní a zachvěla se, nevěnoval jsem tomu pozornost. Dokud nevykřiknula. Zprudka jsem se postavil a ruku měl na pouzdru své pistole. Dia sebou škubala a vypadalo to, že se dusí. Přiběhl jsem k ní.
OCN: ,,Dio, vstávej."
Nijak nereagovala. Začal jsem se bát... Nikdy předtím jsem se nebál. Nikdy! Ale teď jsem se bál... O Diu. Zatřásl jsem s ní.
OCN: ,,Dio?... Vzbuď se... Dio!?"
Přestala se třást. Promnula si oči a podívala se na mě.
OCN: ,,Co ses stalo?"
Dia: ,,Bola to našťastie len nočná mora... Nič viac..."
Pousmála se na mě. Úsměv jsem ji opětoval a s ním mi spadl kámen ze srdce. Přitáhl jsem si ji za boky k sobě a políbil ji.