Valka o svět [Countryhumans]

kapitola 22. [mezičást 2.]

Pohled 🇩🇪:

Chytil jsem stůl a převrhnul jsem ho tak, že narazil na skříň a zlomil se. Generálové okolo mě úplně ztuhli. Jen dva z sedmi se rozhodli zachránit nějaké mapy z pod zničeného stolu.
🇩🇪: ,,JSTE NESCHOPNÁ HOVADA!!! PROČ JE NEDOKÁŽETE ZADRŽET??? UŽ JSOU ANI NE STO KILOMETRŮ ODRUD!!!"
1Gen: ,,P-pane... Snažíme se... Ostřeluje je granáty z našich děl..."
2Gen: ,,Bombadujeme je pumama z našich letadel...
3Gen: ,,Zasypáváme je plameny a střelami z ručních zbraní..."
Trošku jsem se uklidnil.
🇩🇪: ,,Dobrá... Nechám vás tu o samotě, takže zatím vymyslete účinnou taktiku, jak je zastavíte... A ne, nebudu vás zabíjet, protože nemám nikoho tak schopného a zároveň neschopného, jako jste vy." S těmi slovy jsem opustil místnost.

Pohled J-E:

Pozorovala jsem skrz okno, jak Německo odchází. Byla jsem přikrčená, takže mě nebylo vidět. Generálové začaly rozkládat mapy na zem, protože stůl byl nepoužitelný. Bylo tam sedm generálů a šest stráží a každý byl vyzbrojený samopalem MP-41. Pootevřela jsem lehce okno, natáhla kovovou ruku a zamířila jsem s ní na dva vojáky, kteří stáli proti mě. Zespod ruky mi vystřelili dvě osmi centimetrové kovové šipky. Prvnímu vojákovi projela hlavou a přišpendlila ho k stěně. Druhýmu se zavrtala do helmy, projela mu hlavou, ale zasekla se o zadní stěnu helmy, takže se voják sesypal na zem. Z předloktí kovové ruky se mi vysunula třiceti centimetrová čepel. Přiskočila jsem oknem, při dopadu na zem jsem udělala kotrmelec a když jsem stávala, tak jsem nejbližšímu generálovi usekla hlavu. Ta dopadla na zem a z krku mu vystříkla krev, která dopadla na mé, stále nahé tělo. Generál se zhroutil na zem. Z kovové ruky jsem vytáhla dva malé kovové disky, každý o průměru cca tří centimetrů a vrhla jsem je proti další dvojici vojáků. Prvnímu vojákovi se zasekl do hrdla tak, že se nemohl nadechnout a spadl na zem, čímž si disk zarazil hlouběji. Druhému vojákovi projel disk pusou a zasekl se do zdi, čímž mu usekl hlavu. Voják se zhroutil na zem. Zbylí vojáci zvedli samopaly. Vzala jsem mrtvému generálovi pistoli a vystřelila jsem tři střely. První se odrazila od helmy prvního. Ten se chytil za hlavu, ale samopal nepustil. Druhému vojákovi projela druhá střela okem a on se zhroutil. Třetí střela byla pro prvního a projela mu čelem. Generálové vytáhli svoje zbraně, ale já byla rychlejší. Vrhla jsem se mezi ně. Prvnímu jsem usekla hlavu, druhýmu jsem rozsekla břicho a hrdlo. Jeho střeva se mu vyhrnula z břicha a on na ně spadl. Třetímu jsem zespoda probodla hlavu. Čtvrtému jsem dala pěstí do hlavy takovou silou, že se ozvalo tiché prasknutí páteře a on spadl na zem. Vyskočila jsem a pátého jsem silou setrvačnosti rozsekla od hlavy k rozkroku vejpůl. Šestý a poslední generál pustil zbraň a ustoupil. Pomalu jsem k němu přišla. Namáčkl se na zeď a se strachem v očích mě pozoroval. Přišla jsem až k němu a dala jsem mu pusu na rty. Kompletně zrudnul. Oběma rukama jsem mu chytila hlavu tak, že jsem mu položila palce na rty. On byl ze mě doslova udělaný. Prsty jsem mu posunula výš a položila jsem mu je na oči, které zavřel, abych mi je "nepoškodila". Usmála jsem se a začala jsem mu palce zakrývat do očí. Generál vykřikl, chytil mi ruce a pokusil se mi je odendat, ale já tlačila dál. Řval neskutečně nahlas. Po chvilce mu oči praskly a já ho pustila. Spadl na kolena a z očních důlků se mu valila oční kapalina smíchaná s krví. Vzala jsem jeden německý granát, který jsem vzala vojákovi, odjistila jsem ho, dala jsem mu ho do ruk a vyskočila jsem z okna. Granát přesně po pěti vteřinách od odjištění explodoval a řev generála utichl.