Valka o svět [Countryhumans]

kapitola 14. [mezičást 4.]

Pohled 🇩🇪:

Seděl jsem u stolu vedle svého syna, který seděl vedle své ženy a jen tak jsem upíjel víno. Někdo mi poklepal na rameno. Podíval jsem se, kdo to je.
Fašistická Itálie F🇮🇹: ,,Pojď se mnou, musíme si promluvit..."
Zvedl jsem se a následoval ho. Došli jsme mimo dohled.
F🇮🇹: ,,Kde je tvůj otec?"
🇩🇪: ,,Proč se ptáš?"
F🇮🇹: ,,Protože je to můj přítel..."
🇩🇪: ,,Nic o něm nevím..."
Chytil mě za límec, přitiskl mě ke stromu, vyndal pistoli(Beretta 92s) a přitiskl mi ji zespodu k bradě.
F🇮🇹: ,,Kde je?!"
🇩🇪: ,,Najdi si ho..."
Ozvalo se cvaknutí, jak natáhnul úderník. Za Fašistickou Itálií se objevili dva vojáci. Usmál jsem se, ale úsměv mi ihned zmizel, protože to byli italští vojáci.
F🇮🇹: ,,Ptám se naposledy... Kde je Reich?!"
🇩🇪: ,,Mrtvej..."
F🇮🇹: ,,Kdo ho...?"
🇩🇪: ,,Já ho zabil... Společně s Japonským císařstvím..."
F🇮🇹: ,,C-co?"
🇩🇪: ,,Byli slabí... Prosili o milost, když jsem je řezal na kousky!"
Neudržel se a chtěl dál mi pěstí. Ale já uhnul, chytil jeho pravou ruku a kolenem jsem kopnul do jeho loktu. Ruka se prohnula v nezdravém úhlu a Fašistická Itálie zařval bolestí. Kopnul jsem ho do zad a odhodil ho pryč. Vojáci pozvedli pušky, ale nestihli ani vystřelit. Skočil jsem k nim. Prvnímu jsem zlomil vaz. Druhého jsem chytil za límec a udeřil jsem svou hlavou do jeho čela. Ozvalo se prasknutí a voják se zhroutil na zem. Pak jsem se otočil na Fašistickou Itálii. Stál přede mnou a mířil na mě pistolí.
F🇮🇹: ,,Nikdy se vám nepoddáme..."
🇩🇪: ,,Ani nemusíte..."
Vrhnul jsem se k němu, vytrhl mu pistoli z ruky a přiložil mu ji ke spánku.
🇩🇪: ,,Stejně jsem vám nikdy nevěřil..."
Zmáčkl jsem spoušť. Ozval se výstřel a hned po něm dopadlo tělo Fašistické Itálie na zem. Pustil jsem pistoli a vrátil se na svatbu