Valka o svět [Countryhumans]

kapitola 17.

[O ČTYŘI ROKY POZDĚJI]

Pohled OCN:

Angel už umí skoro sama chodit a umí už číst a mluvit. Její křidýlka jsou větší a mají pírka. Právě byla s mojí láskou Diou v chatě. Já jsem byl v hlavním táboře a řešil nějaké nepokoje kvůli partizánům. Podíval jsem se na hodinky. Za chvilku má Dia s Angel přijít. Spousta vojáků mi je závidí.
OCN: ,,Generálové, omluvte mne."
A s těmi slovy jsem vyšel z hlavního stanu.
Angel: ,,TATIIIIIIIIIIJ!!!"

(Art by Blesk1a2ja3)

Angel běžela a při tom mávala křidýlky pro svou stabilitu. Kleknul jsem si a Angel mi skočila do náruče. Pevně jsem ji sevřel v obětí.
OCN: ,,Angel💗..."
Dia: ,,OCN💗..."
Přišla ke mě Dia. Stoupnul jsem si, stále jsem měl Angel v obětí a políbil Diu.
OCN: ,,Ahoj lásko💗"
Angel se mi vydrápala z obětí a sedla si mi za krk a nasadila si mou čepici. Zasmál jsem se. Dia se přidala. Jsme skvělá rodina. Ten incident s Německem jsem vyřešil celkem rychle. Odstěhovali jsme se.
Angel: ,,Taaaatiiiii...?"
OCN: ,,Ano?"
Angel: ,,Půjdem se podívat na letadla?"
Angel vždycky fascinovala obloha.
OCN: ,,Ale ano-"
Uslyšel jsem zvuk motoru. Byl v dálce ale slyšel jsem ho. Podíval jsem se tím směrem.
Dia: ,,Děje sa niečo?"
Neodpověděl jsem a poslouchal dál. Byly to hvězdicové motory, které byly po čtyřech dávány do... Amerických bombardérů. Bylo jich snad tisíce. Sundal jsem si Angel ze zad, položil jí na zem a otočil se na Diu.
OCN: ,,Běžte zpátky do chaty."
Dia: ,,Čo?-"
Vyndal jsem pistoli a třikrát vystřelil.
OCN: ,,NÁLET! VŠICHNI K PROTILETADLOVÝM ZBRANÍM! IHNED!!!"
Vojáci vyběhli ze stanů a běželi k protiletadlovým zbraním(3,7 cm kanón FlaK 43 a 8,8cm kanón FlaK 37). Viděl jsem asi tři, kteří nebyli plně oblečení. Dia chytila Angel do náruče a běžela domů. Moc dobře jsem věděl, že to nestihnou. Sám jsem se rozeběhnul k jednomu 3,7 cm kanónu. Zamířil jsem k obloze... To bylo plné černých teček... Nebo-li bombardérů. Stisknul jsem spoušť a kanón začal střílet. Všichni spustili palbu. V tom se od bombardérů odpojily menší tečky... Pumy... Slyšel jsem jejich hvizd. Jedna měla aspoň 1000 liber. Začaly dopadat mezi nás. Střepiny z nich létály všude. Jedna puma dopadla přede mě a explodovala. Roztrhala na kusy ochranný štít kanónu a odhodila mě asi dva a půl metru daleko. Měl jsem v sobě šrapnely, ale bylo mi to jedno. Postavil jsem se a běžel směrem, kudy běžela Dia. Běžel jsem směrem domů. Už jsem byl na kraji tábora, spatřil jsem Angel jak klečí u Dii. Kleknul jsem si k nim a chránil je svým tělem. Šrapnely řezaly do mého těla, ale já to ignoroval. Když dozněl poslední výbuch, otevřel jsem oči. Angel byla schoulená do klubíčka a Dia... Zvednul jsem ji. Otevřela jedno oko a podívala se na mě, pak na Angel a potichu povzdechla.
Dia: ,,Sbohom..."
Angel se podívala na Diu.
Angel: ,,M-mami?"
Dia zavřela oko a začala se rozpadat. Nedokázal jsem nic udělat. Jen jsem pozoroval. Asi do minuty se Dia rozpadla... Vyndal jsem kapesník a shrnul jsem do něj to, co z Dii zbylo a přitiskl jsem si to k hrudi... A začal plakat. Angel mě objala a taky začala plakat.