Valka o svět [Countryhumans]

kapitola 6.

Pohled 🇪🇪:

Běžela jsem pryč. Ohlédla jsem se na svého bratra. Vojáci se dostali až k němu, ale on se nevzdával a oháněl se po nich pěstmi jako rozzuřený měď. Vojáci mu se zděšením uhýbali. Do něčeho jsem narazila... Nebo spíš do někoho. Pevně mě chytil za ramena a znemožnil mi útěk. Snažila jsem s vyprostit z jejího sevření a podívala jsem jsem se na něj. Byl to on... Stál přede mnou sám... OCN...
OCN: ,,Dobrý den... Milady..."
Jeho slova mě odzbrojila. Podívala jsem se do jeho očí. Byly jako černé díry... Pohlcovaly mě. Ďábelsky se usmál a odhalil své ostré zuby. Bála jsem se ho. Povedlo se mi otočit hlavu a podívat se na bratra. Vojáci ho zbili do krve, ale jak to vypadalo, stále ještě žil. To bylo dobré znamení. Opět jsem se podívala na OCN. Byl pěkný... Ale nenávidím ho. Chtěla jsem ho zabít. Přišli ke mě dva vojáci, spoutali mě a vytáhli nahoru. Nemohla jsem se nijak bránit. Narvali mě do náklaďáku, zavázali mi oči a vyrazili jsme. Jeli jsme asi 7-8 hodin jen s krátkýma přestávkami. Zastavili jsme. Donutili mě vystoupit a někam mě vedli. Šli jsme po silnici a přešli jsme na chodník.
???: ,,Schody."
Řekl voják vedle mě, ale i tak jsem zakopla o první. Vyšli jsme asi 5 schodů. Došli jsme k nějaké bráně a prošli dál. Zřejmě jsme vešli do budovy, protože tu nefoukal žádný vítr. Zavedli mě do nějaké místnosti a pak odešli. Asi minutu jsem tu stála a čekala... Potichu čekala. Ozvaly se kroky a já se málem podělala strachy. Ta osoba osoba prišla ke mě. Klepala jsem se strachem. Lehce mě pohladil po tváři. Měl tak hebké ruce. Sjel svou rukou zezadu na můj krk, lehce si mě přisunul k sobě a znenadání přiložil své jemné rty na mé. Nevěděla jsem, co dělat. Byla jsem zmatená. Po chvilce se odtáhl a sundal mi pásku z očí. Nevěřila jsem svým očím. Byl to...