Valka o svět [Countryhumans]

kapitola 22.

[o 2 roky později]

Pohled služky:

???: ,,Víš, co máš udělat, že?"
Služka: ,,Ano paní. Bylo mi ctí vám sloužit."
S těmi slovy jsem opustila místnost. Vyšla jsem z kanceláře a šla jsem do věznice a zamířila jsem přímo k speciální cele. V ruce Jsem držela koště, hadr a kýbl s vodou a čisticím prostředkem. Přišla jsem k vojákům. Právě byla výměna stráží, takže tu byly celkem čtyři vojáci. To mi kazí plány. Každý mě důkladné prohlédl. Pak mě pustili dovnitř. Prošla jsem dveřmi. V rohu seděla Japonské císařství. Přišla jsem k ní a klekla jsem si k ní. Dveře se elektronicky zamknuly, protože vypadl proud. Zespodu kbelíku jsem odendala falešné dno a uvnitř byl výklenek, ve kterém se nacházela čutora s vývarem. Otevřela jsem čutoru a dala jsem jí Japonskému císařství. Nevěřícně se na mě podívala.
Služka: ,,Je to obyčejný vývar. Dodá vám síly."
Podívala se na čutoru a začala vývar pít. Já si mezitím stáhnula pod kalhotky a nahmatala jsem malý provázek vedoucí k mému análnímu otvoru a zatáhla jsem za něj. Vytáhla jsem si tím ze sebe malou zaoblenou krabičku a odšroubovala jsem víčko a vyndala jsem z ní dvě věci... Injekci s šedou tekutinou a miniaturní skalpel.
Služka: ,,Paní... Teď mě dobře poslouchejte...'

Pohled J-E:

Nemohla jsem uvěřit tomu, co mi právě řekla, ale na otázky nebyl čas. Skalpelem si prořízla hrdlo. Dopadla na zem, kde vykrvácela. Vzala jsem jí skalpel a rozřízla jsem ji hrudník. Ozvala se hlasitá rána, jak SSáci prorazili první dveře. Kovovou čutorou jsem služce rozdrtila žebra. Na místě, kde měla být levá plíce, byla černá kovová napodobenina. Vyndala jsem ji. Zmáčkla jsem jedno tlačítko a z místa, kde se měla spojovat plíce s průduškou, se vysunuly tři jehly. Každá byla dlouhá 5 centimetrů. Zabodla jsem si je do pravého ramene a těsně vedle něj jsem si píchnula tu injekci. Cítila jsem, jak se ty jehly prodlužují, větví a zabodávají se mi do celého těla. Byla to neskutečná bolest, ale po chvilce povolila. Podívala jsem se na místo, kde byla ta umělá plíce... Ale místo ní tam byla... Plně funkční kovová ruka. V tu chvíli se dveře rozrazili a dovnitř vnikli čtyři SSáci a začali všude po místnosti střílet. Z toho, jak vyrazili dveře, se místnost naplnila prachem a to mi poskytlo částečnou neviditelnost. Počkala jsem, než budou přebíjet a připlížila jsem se k jednomu vojákovi zezadu, který byl úplně napravo(z vojákova pohledu), stoupnula jsem si za něj, robotickou rukou jsem mu chytila bradu a druhou ruku jsem mu položila na helmu a rychlým škubnutím jsem mu zlomila vaz. Voják vedle něj si toho všiml, pustil útočnou pušku, vytáhl pistoli a zamířil jí na mě. Přiskočila jsem k němu, robotickou rukou jsem mu chytila zápěstí a rozdrtila jsem mu ho. Sikl bolestí a pustil pistoli. Tu jsem uchopila ještě ve vzduchu a třemi ranami jsem mu prostřelila srdce a ukončila jsem tak jeho život. Do třetího vojáka je sem vystřílela zbylých pět nábojů. Když padal k zemi, vzala jsem mu útočný nůž a s ním jsem usekla tomu poslednímu vojákovi hlavu. Následně jsem s nožem utíkala pryč. Utíkala jsem tak dlouho, dokud jsem nenarazila do nějaké osoby. Spadla jsem na zem. Ta osoba se na mě podívala. Byla oblečená do bílé uniformy morového lékaře. Bílá kápě mu společně s bílou maskou zakrývala obličej a celkově hlavu. Na rukách měl červené gumové rukavice, které mu sahaly až do půlky předloktí. Měl u boku brašnu, ze které vytáhl podivný nástroj...

(Art by: @Mira_6666 *již není na Wattpadu*)

Uchopil ho do pravé ruky a vehul se na mě. Uhnula jsem hlavu na stranu a jehla tý věci mě jen tak tak minula. Neváhal, natočil nástroj tou spodní čepelí ke mě a sekl. Převalila jsem se na břicho a postavila jsem se, čímž jsem se jeho útoku vyhnula. Zaútočila jsem dýkou. Nestihl zareagovat a moje dýka mu projela srdcem. Nechala jsem ho tam a utíkala jsem pryč. Jednou jsem se ohlédla... A spatřila ho... Stál... V jedné ruce držel nástroj a v té druhé držel dýku. Oči mu rudě zářili. Pak jsem utekla.