Valka o svět [Countryhumans]

kapitola 14. [mezičást 3.]

Pohled OCN:

Ty dva dny utekly jako voda a už byl den svatby. Stál jsem před zrcadlem a prohlížel se. Vzal jsem si na sebe nejhezčí sváteční uniformu, kalhoty a čepici. Vše probíhalo zatím bez problémů. Ale byl jsem ve stresu. Jen přijdem před oltář, dáme si pusu a pak bude hostina. Nic hrozného. I když jsem byl nervózní, nedal jsem to znát, ale moje ruce se na tom projevily. Nedokázal jsem si ani uvázat kravatu. Snažil jsem se jí uvázat a věnoval jsem se jen tomu, když v tom někdo zaklepal na dveře. Polekaně jsem se otočil.
OCN: ,,D-dále..."
Dveře se otevřely a v nich stál můj otec.
OCN: ,,Ah otče... Co potřebuješ?"
🇩🇪: ,,Chci tě připravit..."
Přišel ke mě a začal mi zavazovat kravatu.
🇩🇪: ,,Musíš být silný... Hlavně nedělej hlouposti... Jen tě to rozhodí... Nech se vést svými city a vše bude v pohodě... Uvidíš..."
Dovázal mi kravatu a upravil mi límec.
🇩🇪: ,,Jsem na tebe hrdý."
OCN: ,,Díky..."
Silně jsme se objali.
🇩🇪: ,,Je čas jít."
OCN: ,,Dobře..."
Vyšli jsme z mého pokoje a nastoupili do aut. A teď mě ještě čeká ještě asi tři hodiny jízdy.
Nemám hlad... Ale něco sníst musím... Když jsme konečně přijeli, vše už bylo připravené. Byly zde rozestavené stoly, které bylo plné jídla. I tak se mi do jídla moc nechtělo. Nakonec jsem si vzal nabízené jablko. Dia má přijet až za dvě hodiny. Takže mi nezbylo nic jiného, než ve stresu čekat...
🇩🇪: ,,Neboj se, vše se podaří..."
Moc tomu ale nevěřím. Po hodině čekání se hosté začali scházet. Mezi nimi byli i Fašistická Itálie, Itálie, Východní a Západní Německo. Ta poslední hodina byla ta nejhorší. Když už uběhla, tak se všichni shromáždili a připravili na svá místa. Kněz stál před oltářem čelem k nám a velmi potichu šeptal nějakou modlidbu. Já jsem stál před knězem po jeho levé straně a pozoroval jsem zavřený vchod do kaple a za mnou stál můj otec. Brána se otevřela a před vchodem stála moje nevěsta... Dia...

V těch šatech byla nádherná. Za ní stála Japonsko. Obě se lehkým krokem vydali směrem k nám. Dia došla až k nám a postavila se vedle mě čelem k knězi. Podíval jsem se na ni a usmál se. Úsměv mi opětovala. Chytili jsme se za ruce a propletli prsty. Pak jsme se podívali na kněze. Ještě chvilku se modlil a pak promluvil.
🇻🇦: ,,Ještě před tím, než začneme, má někdo námitky?"
Jelikož nikdo nic neříkal, pozvedl ruce do výšky a pokračoval.
🇻🇦: ,,Tedy dobrá... Sešli jsme se tu, abychom spojili zde přítomnou Diu a OCN ve svazku manželském. Je to tradice, která se opakuje od dob, kdy bůh stvořil země a lidi. A proto se vás ptám, paní Dio... Berete si zde přítomného OCN za muže?"
Dia: ,,Áno..."
🇻🇦: ,,A vy pane OCN... Berete si zde přítomnou Diu za ženu?"
OCN: ,,Ano..."
Otočil se k oltáři, něco z něj vzal a pak se otočil k nám. V rukách držel červený polštářek, na kterém byly dva prsteny. Ten větší měl černý kamínek s bílou hvězdičkou a ten menší měl bílý kamínek s černou hvězdičkou.
🇻🇦: ,,Nasaďte si prsteny..."
Řekl tak potichu, že jsme ho slyšeli jen my dva. Vzal jsem ten menší prsten s Dia vzala ten větší. Zlehka jsem chytil její levou ruku a nasadil jí prsten. A Dia ten druhý prsten nasadila mě.
🇻🇦: ,,A nyní... Polibte nevěstu..."
Podíval jsem se na Diu a ona na mě. Pomalu jsem se k ní přiblížil a zlehka ji políbil. Všichni se zvednuli a začali nám tleskat. Když jsem rozdělil naše rty, chytili jsme se za ruce a prošli okolo všech ven. Venku nám taky všichni tleskali. Podíval jsem se na Diu a usmál se. Ona se podívala na mě a polibek mi opětovala. A pak začala hostina.