Valka o svět [Countryhumans]

kapitola 8. [mezičást 1.]

Pohled 🇨🇳:

Prohlédl jsem si mapu krajiny. Byly na ni ukázány postupy nepřítele a naše pozice. Vzal jsem propisku a lehce upravil pozice... Nerad to přiznávám... Ale prohráváme... Docela rychle... Přišel ke mě voják a podal mi hlášení. Znovu jsem upravil mapu. Prohlédl jsem si ji a udeřil do stolu. Byl jsem naštvaný.
🇨🇳: ,,PROČ?!"
Trhl jsem rukou a tím jsem zchodil vše, co bylo na stole, kromě mapy. Na stole byla i lahvička s ingoustem s ta se po pádu ze stolu rozbila. Otevřely se dveře a v nich stál voják. Vyděšeně mě pozoroval. Zřejmě jsem ji tím vyděsil. Podíval jsem se na něj. Můj naštvaný výraz ho vydesil ještě víc. Pomalu vycouval ze dveří, a pomalu je zavřel. Zhroutil jsem do křesla a pravou rukou jsem si chytil pravý spánek. Někdo zaklepal na dveře.
🇨🇳: ,,Nemám zájem..."
Dveře se otevřely.
🇨🇳: ,,Říkal jsem že nemám zájem."
???: ,,Strýčku..?"
Podíval jsem se tím směrem. Stála tam Bělorusko.
🇨🇳: ,,Promiň... Nemal náladu."
Přišla ke mě a objala mě. Objal jsem ji nazpět.
🇧🇾: ,,Co se stalo?"
🇨🇳: ,,Prohráváme... To se děje... Prohráváme válku... Rychle... Až moc rychle... Musíte do Ameriky... Je to jediný způsob, jak vás zachránit..."
🇧🇾: ,,Ale strýčku..."
🇨🇳: ,,Žádný ale. Kazachstán a Ukrajina teď nasedají na letadlo. To za chvilku vyráží..."
Ozval se výbuch. Po něm další a bylo slyšet hroucení budovy. Postavil jsem se a vyběhl jsem na balkon. Nad hlavou mi proletělo německé letadlo a shodilo svou pumu. Ta proletěla těsně kolem mě, projela podlahou a tam explodovala. Třísky z podlahy proletěly kolem mě a kvůli tlakové vlně jsem přepadl přes zábradlí. Dopadl jsem na zem. Strašně mě bolela pravá ruka. Nemohl jsem s ní ani hnout. Rozhlédl jsem se. Vojáci pobíhali sem a tam. O zraněné se nikdo nestaral. Podíval jsem se na budovu ze které jsem před chvílí vypadnul. Valil se z ní kouř.

Pohled 🇧🇾:

Tlaková vlna mě odhodila pryč a ztratila jsem vědomí. Z bezvědomí mě probudil zápach kouře a strašné teplo. Otevřela jsem oči. Všude byly trosky a hořelo tu. Musím vypadnout! Postavila jsem se. Bolel mě pravý kotník. Sotva jsem se mohla na tu nohu postavit. Podívala jsem se na dveře. Byly zasypané troskami a ty k tomu ještě hořely. Okna byla taky zasypány troskami. Začala jsem panikařit. Volala jsem o pomoc. Začala jsem se dusit. Po chvilce jsem spadla na zem a ztratila vědomí.