Valka o svět [Countryhumans]

kapitola 15. [mezičást 3.]

Pohled 🇨🇿:

Letěl jsem vedle letounu(P38 lightning) fotografující nepřátelské území. Seděl jsem ve svém letadle a mým úkolem bylo chránit ten letoun. Zatím na nás nikdo nezaútočil, což bylo divné. Museli nás už dávno zaměřit, ale nikde nikdo nebyl. Ne že by mi to vadilo. Najednou okolo nás proletěly svítivě zelené střely. Přitáhnul jsem ovládací páku a rychle jsem se dostal za nepřátelský letoun. Dostal jsem ho do zaměřovače, stisknul spoušť a mých osm kilometrů ho rozstřílelo na prach. Přede mnou se objevil další. Letěl přímo proti mě. Vzdálenost 2km. Dostal jsem ho do zaměřovače s čekal. Už jen kilometr. Připravil jsem si spoušť. Už jsme byly jen 500 metrů. Zmáčkl jsem spoušť... Nepřítel taky. Moje střely ho zasahovali. Jeho střely zasahovali můj letoun, ale já zůstal bez zranění. Letěli jsme přímo na sebe, nehodlali jsme se uhnout. Na křídle nepřátelského letadla se objevil oheň. Ten se rozšířil na celé křídlo a trup. Pak letoun explodoval. Proletěl jsem kouřem, který zbyl po letadle... A uvědomil si problém... Motor začal kouřit a výkon motoru začal kolísat. Nedokázal jsem udržet ani rychlost ani výšku a začal pomalu padat. Pode mnou byl les, takže nemůžu přistát. S pomocí klapek jsem snížil rychlost na minimum. Otevřel jsem kokpit a vyskočil z letadla. Hnedka jsem otevřel padák. Ten se otevřel a zpomalil můj pád. Pak jsem dopadl mezi stromy, kde se můj padák zasekl a můj pád se prudce zastavil. Byl jsem pověšený na stromě díky svému padáku. Odepnul jsem si padák a dopadl na zem. Rychle jsem vytáhnul svou pistoli(vz. 70), natáhnul závěr a držel ji v pohotovosti. Začal jsem se prodírat keři a porostem. Nakonec jsem došel na menší mítinku. Uprostřed byla chatka. Rozeběhnul jsem se k ní, rozrazil dveře, vběhl dovnitř a opět zavřel dveře. Opřel jsem se o ně a vydechl... Přede mnou stála nějaká holka, která v náručí svírala dítě a vyděšeně mě pozorovala. Vedle ní stál nějaký stát v německé uniformě... Zbledl jsem... Byl to OCN... Zvedl jsem pistoli a zamířil na něj. Jeho pistole ležela na stole.
🇨🇿: ,,Ani hnout!"
Dítě, které držela ta holka, začalo brečet. Ta holka se ho snažila uklidnit.
Dívka: ,,Neplač, šššššš... Bude to dobré Angel, neplač..."
Podíval jsem se na tu holku, pak na OCN.
🇨🇿: ,,OCN... Mám pro tebe návrh..."
OCN: ,,Jaký?"
🇨🇿: ,,Nezastřelím vás... Ale za to mi poskytnete azil... Dobře?"
Bylo vidět, že se mu to nelíbí, ale přikývl. Přišel jsem k stolu a vzal jeho pistoli.
🇨🇿: ,,Pro jistotu..."
Zamručelo mi v břiše. Poslední jídlo které jsem měl, byla snídaně v půl páté. A teď bylo třičtvrtě na devátou. Sklonil jsem zbraň.
🇨🇿: ,,Jak jsem řekl... nikoho nebudu střílet... Máte tu něco k jídlu?"
Holka: ,,Něčo urobím..."
Ta holka odešla k kolíbce, opatrně do ní odložila dítě, odešla k lince a začala dělat jídlo. Sednul jsem si k stolu. Když dívka udělala jídlo, položila ho na talíř přede mě. Byla to míchaná vajíčka a k tomu krajíc chleba.
🇨🇿: ,,Děkuji."
Vzal jsem do ruky lžíci a začal hltavě polikat jídlo. Bylo výborné. Ta holka opět začala utěšovat dítě a OCN mě pozoroval. Spolkul jsem poslední sousto.
🇨🇿: ,,Děkuji... Je to výborné."