Valka o svět [Countryhumans]

kapitola 12. [mezičást 1.]

Pohled 🇨🇦:

Běžel jsem skrz les. Stromům jsem se jen tak tak vyhýbal. Ta věc už mi byla v patách. V panice jsem vylezl na nejbližší strom. Ta věc mě následovala. Cítil jsem její pařát na svém kotníku. Přeskočil jsem na vedlejší strom. A to jsem neměl. Ta věc na mě skočila, zaryla mi drápy do zad a cítil jsem, že mě trhá. Zprudka jsem se posadil a nadával do plic vzduch. Byl jsem kompletně spocený. Nahmatal jsem noční stolek a rozsvítil malou lampičku. Rozhlédl jsem se po pokoji. Nic tu nebylo. Zakryl jsem si tvář a lehnul si. Další noční můra. Všechny se opakují a nedají mi spát. Pokoušel jsem se usnout, ale prostě to nešlo.
🇨🇦: ,,Kašlu na to..."
Vylezl jsem z postele, oblékl se a šel se projít. Už se rozednívalo, takže jsem věřil v to, že se nic nestane. A nestalo. Procházel jsem se parkem.
ČSR: ,,Zdravím vás Kanado..."
Na lavičce seděla Československo a jako vždy byla oblečená do letecké blůzy a lezeckých kalhot.
🇨🇦: ,,Dobrý den... Teda brzké ráno... Co vy tady tak brzo?"
ČSR: ,,Nemohla jsem spát..."
🇨🇦: ,,U mě to samé..."
ČSR: ,,Pojďte, sedněte si ke mě."
Poplácala rukou volné místo vedle sebe a já se posadil. Na tě že začínalo jaro byla ještě velká zima. Chvilku jsme si povídali a pak jen tiše seděli. Najednou si Československo opřela hlavu o moje rameno. Lehce jsem zčervenal. Po chvilce Československo usnula. Začal jsem ji hladit po vlasech. Byly tak příjemné na dotek. Pak jsem ji dal lehkou pusu do vlasů. Co blbnu? Vždyť je minimálně o patnáct let starší jak já! Začala se lehce třást. Podíval jsem se na ni. Rukama si kryla obličej. Podíval jsem se ji do obličeje. Brečela. Objal jsem ji a přitiskl k sobě.
🇨🇦: ,,Co se stalo?"
ČSR: ,,J-já... Vzpomněla jsem si... Si na o-otce..."
Svíral jsem ji pevně v náručí a v duchu si sliboval, že nedovolím, aby se jí něco stalo.