Valka o svět [Countryhumans]

kapitola 22. [mezičást 1.]

Pohled 🇷🇺:

Ze zákopu jsem sledoval, jak se k nám blíží další vlna těch německých tanků. Bylo jich snad miliardy. U pasu jsem měl čtyři německé protitankové granáty Panzerwurfmine a na zádech jsem měl dva raketomety Panzerfaust, každý na jedno použití. V ruce jsem držel svůj samopal PPŠ-41. Sice se normálně používaly novější samopaly PPS-42, ale já si radši vzal starší verzi. Tanky se k nám blížili za doprovodu skřípání pásu a hučení motorů. Byl to neskutečný kravál. Když byly od nás necelých pět set metrů, spustili palbu z kulometů. Všichni jsme se schovali do zákopů. Máme spoustu mužů, ale nedostatek našeho vybavení. Takže jsme prostě použili nepřátelské vybavení. Nasadil jsem si helmu a přes ruční periskop jsem pozoroval blížící se pěchotu. Všichni postupovali pomalu a zbraně měli namířené naším směrem. Když v tom se proti nim spustila palba z kulometů... Když Jsem se podíval, co se děje, usmál jsem se. Mířili k nám naše těžké tanky KV-85 a IS-2. Německé tanky začaly střílet, ale naše tanky vyřadili nepřítele skoro hned. Vylezl jsem ze zákopu, zvednu jsem levou ruku a zařval jsem.
🇷🇺: ,,ZA MNOU!"
Vojáci začali vylézat z zákopů a běžet na oslabenou pěchotu. Běželi jsme přímo na ně. Všichni Němci, kteří byli na otevřeném prostoru, byli mrtví. Jen pár se stihlo schovat za zničené tanky. Přiběhl jsem k jednomu, zvedl jsem samopal a začal jsem střílet. Prvních pět padlo k zemi mrtví. Hodil jsem si samopal na popruh na záda a vytáhl jsem pistoli TT-33 a zastřelil jsem další dva. Další se na mě vrhnul s puškou, na které měl bajonet a chtěl mě seknout. Uhnul jsem mu, strhnul jsem mu z pušky bajonet a bodnul jsem mu ho do krku a nechal jsem mu ho tam. Voják se skácel k zemi. Podíval jsem se na posledního živého vojáka. Seděl opřený o tank, mířil na mě svou pistolí Parabellum 08 a třásl se. Byl zakrvácený, měl prostřelenou nohu v lýtku a přes pravé zavřené oko mu tekla čerstvá krev. Dřepnul jsem si k němu, natáhnul jsem k němu ruku a bez obtíží jsem mu z ruky vzal pistoli. Otočil jsem ji, zamířil mu na hlavu a promluvil jsem na něj německy.
🇷🇺: ,,Kde jsou vaše továrny?"
Vyděšeně se na mě podíval.
Voják: ,,J-já..."
Přitiskl jsem mu studenou hlaveň k hlavě.
🇷🇺: ,,Zeptám se naposledy... Kde jsou vaše továrny?!"
Voják hlasitě polknul.
Voják: ,,N-nevím... A-ale vím o plném muničním skladu!"
Vytáhl jsem mapu a ukázal mu ji. Bohužel jsem neměl tužku.
🇷🇺: ,,Kde?"
Podíval se na mapu, tak si ukazováček přiložil na krvácející ránu na čele a pak mi udělal na mapě krvavý flíček.
Voják: ,,Tam..."
Podíval jsem se na to místo. Nebylo to moc daleko. Postavil jsem se a přivolal jsem jednoho amerického medika.
🇷🇺: ,,Postarej se o něj."
Podíval se na mě, pak na vojáka a pak znova na mě.
🇷🇺: ,,Je to rozkaz, a ty víš, co se stane, když neuposlechneš."
Medik lehce zblednul a začal vojáka léčit. Já mezitím odešel. Uvědomil jsem si, že stále v ruce držím německou pistoli. Podíval jsem se na ni a měl jsem chuť jí zahodit, ale pak jsem změnil názor, protože jsem si uvědomil, že Bělorusko bude mít zanedlouho narozeniny, takže bych ji tu pistoli mohl dát jako dárek.