1. kapitola

1.3K 61 12
                                    

Tak je to tady, jak jsem slíbila :) snad se i tento příběh bude líbit :)

"Ne! Zapomeňte!" Zavrčel a práskl dveřmi svého pokoje, aby je pronásledoval do obýváku. "Nemůžete za mě v tomhle rozhodovat! To nikdy neudělám!" Otec rozličného hnědovláska se otočil, naprosto klidný. "NamJoone." Pronesl klidně. Vždycky se svým synem mluvil v klidu a vždycky se s ním dokázal dohodnout. Teď si byl jistý, že to tak snadné nebude. Byl vždycky pyšný na to, že i když zahrnoval svého syna vším, nikdy nebyl rozmazlený. Sám si vybudoval kariéru už v patnácti jako mladý rapper a dokázal se velice rychle vyšplhat nahoru. Kim NamJoon byl velice známý po celé Asii i mimo ní. "Víš celý život, že jednoho dne se budeš muset oženit s někým, koho ti vybereme. Myslel jsem, že ses s tím smířil." Povzdechl si. "Ne. Ne. Ne. Nevezmu si nějakou slečinku, co se ke mně bude chovat jako moje matka k tobě. Nepotřebuju k sobě někoho, kdo byl vychován, aby byl s někým jako já. Ne, ne, ne." Odmítal vehementně mladík otcovi názory. "A už vůbec si nevezmu ženu." Zavrčel. Otec si s povzdechem prohrábl vlasy. Muž ve středním věku, byl vždy upravený a uhlazený, ať už doma, nebo ve firmě. Dneska ale vypadal neupraveně. Vlasy neučesané, tvář strhaná, stále ještě v úboru na spaní. Jeho syn byl proti němu opak. Cítil se dobře ve volných kalhotách a vytahaných tričkách. Vlasy nosil zásadně v rozcuchu, barvené každou chvíli jinak, stejně tak sestřih. Přesto uměl být velice okouzlující a vždycky byl naprosto sexy a svůdný. Jelo po něm spousta kluků i holek. Mohl by si vybírat. Až na to, že on nemohl. Otcova ruka se konečně svezla zpátky podél jeho těla, vlasy nechávajíce ještě rozcuchanější, než už byli. "Vybrali jsme hochy, jestli tě to uklidní. Zítra se s nimi sejdeš. A do měsíce bude svatba. Vždycky jsme se nějak dohodli, ale o tomhle diskutovat nebudeme. Bude tam šest hochů. S jedním z nich se oženíš, uvidíme, který pro tebe bude vhodný. Končím diskuzi." Jeho klid zmizel. Byl naštvaný. "Fajn. Stejně si ani jednoho nevezmu. Poslední slovo a s otočením zmizel opět nahoře, ve svém pokoji. Pro dnešek toho měl tak akorát dost.

Dohodnutý svazekKde žijí příběhy. Začni objevovat