,,Otevři oči!" [IwaOi] ✔️

1.

Ahoj!!

Věnováno viki_slahacka <3 

Jsem Oikawa Tooru a místo toho, abych se obtěžoval popisovat už tak svou dokonalou maličkost, radši vám sem dám fotku...i když ve skutečnosti určitě vypadám líp. Chodím třetím ročníkem na Vyšší střední školu Aobajohsai. Jak vidíte na fotce, mám dres s číslem jedna a jedna protože jsem dokonalost sama, takže proč ne. Také jsem kapitánem týmu, kdo jiný by se na to hodil víc? Byl jsem obdařem krásou, což zapříčinilo, že nouzi o holky vážně nemám. Měl bych být za to rád, ale stejně nejsem. A proto jsem teď tady. 

Nebyl problém v tom, že by nebyly dostatečně hezké nebo inteligentní, milé a podobně, problém byl ve mně. Nestál jsem o žádnou holku, chtěl jsem jen jednoho jediného. Mého nejlepšího přítele, se kterým se znám už tak dlouho. Nikdy jsem si to nechtěl přiznat, protože jsem se bál, že by to mohlo naše přátelství zničit, a tak jsem začal randit s holkama, jenže tomu něco chybělo a já stále nebyl šťastný. Jen Iwa-chan mě činil šťastným. Jednou mě taky utvrdil v tom, že mu nejsem lhostejný...jenže poté, co jsem mu několikrát naznačil, co všechno pro mě znamená, mě úplně zignoroval. Nevím, jestli se bál a nebo si to nechtěl přiznat jako já dříve, ale štvalo mě to. 

Potřeboval jsem nějak upoutat jeho pozornost a na to vždy zabrala nějaká dívka...

-----------------------

Byl za námi teprv první týden školy a už teď jsem měl zase o něco víc členek ve svém fanklubu. Každé ráno na mě čekali před školou, každou přestávku zas u lavice nebo u dveří na chodbě. Někdy to bylo až otravné, ale nechtěl jsem jim lámat srdce. Tak jsem vždy nasadil svou masku a zeširoka se na ně usmál a poté čekal na záchranu od Iwa-chana, který v tomhle ohledu nikdy nezklamal. Ovšem poté už věnoval pozornost jiným věcem než svému nejlepšímu příteli. 

Stejně tomu byl i první den nového týdne. Po vyučování jsem se chystal na trénink a už při cestě do tělocvičny se nedal přehlédnout dav upištěných dívek, které čekali, až se na ně jejich král usměje. Iwa-chan mě nehezky odtáhl za límec co nejdál od nich a dav se tak rozpustil. Jen jsem se na něj děkovně usmál...upřímně usmál. Zvláštně se na mě podíval a začal se převlíkat. Následoval jsem ho. Když jsme byli převlečení, vešli jsme do tělocvičny, kde byli i ostatní. Rozcvičili jsme se a začali s tréninkem. Jelikož má pozornost byla zaměřena na Iwa-chana, čas utíkal jako voda. Trénink skončil a my už stáli před školou, tentokrát na mě žádný dav nečekal.

,,Iwa-chan, máš mě ještě rád?" promluvil jsem do ticha.

,,Co to do tebe zase vjelo?" odpověděl naštvaně. Jen jsem pokrčil rameny a radši dál nemluvil. Proč prostě neodpoví normálně?

,,Promiň, nechtěl jsem tak vyjet...mám tě rád, jsi přeci můj nejlepší přítel...a jestli se ptáš kvůli tomu, co se stalo minulý rok, bylo to jen jednou..." řekl a ke konci ztišil hlas. 

Pokračování příště...