,,Otevři oči!" [IwaOi] ✔️

45.

Ahoj!!

Když jsem ležel v posteli, přišla mi od Hajimeho podivná zpráva. Už nejspíš zjistil, co jsem mu zanechal na krku. Ovšem tou zprávou si pořádně naběhl. I když jsem riskoval svou smrt, stejně jsem mu odepsal. 

- A pak že to není tvůj styl. Nejdřív bys mě chtěl přikurtovat k židli a teď ještě i mučit, no dobrá, nechám si o tom zdát, sladké sny a doufám, že mě zmučíš pořádně. Taky tě miluji :* - 

Jo tak za tohle mě určitě zabije. Spokojeně jsem se usmál a položil telefon na stůl. Pomalu a jistě jsem se nořil do říše snů s myšlenkou, jakým stylem by mě asi musel mučit. Za pár minut jsem byl tuhý. 

-------------------------------

Ráno jsem vstal a všiml si, že mi na včerejší zprávu odepsal. Něco mi říkalo, že bych si to číst něměl a to něco mělo pravdu. Kdyby nebylo ráno, už bych tu vykřikoval jeho jméno. Mé myšlenky se upíraly k hrůzným činům, která zahrnovala mučení. On by si to totiž zasloužil. Jenže jeho zvrhlost byla tak divoká, že bych mu tím spíš způsobil slast.
,,Připrav se, Tooru! Já už něco vymyslím." řekl jsem si jen tak pro sebe. 

Odebral jsem se do koupelny. Nechtíc jsem si stoupl před zrcadlo a doufal v zázrak, který by mě zbavil Tooruovo značky na krku. Bohužel bylo to tam pořád. Opláchl jsem si obličej, vyčistil si zuby a zavítal zpět do pkoje. Vzal jsem si na sebe školní uniformu. Dokonce i přes límec košile to šlo vidět. Přemýšlel jsem, čím bych to mohl zakrýt, ale na nic jsem nepřišel. Jelikož by to vyšlo na stejno. Kdybych si vzal šátek, bylo by to do očí bijící přiznání. Vzal jsem svou brašnu a vytratil se z domu dřív, než by si toho mohla všimnout matka, která popíjela kafe v kuchyni. Už z dálky jsem viděl toho troubu, jak se na mě usmívá. 

,,I kdybys měl ten nejnevinnější úsměv na tváři, nepomůže ti to, tak se raději nesměj vůbec nebo..." najednou mi skočil do řeči. 

,,Nebo mě připoutáš k té lampě a budeš ze mě bičem strhávat oblečení? Fajn, jsem pro." řekl jsem s úsměvem. 

Ví, jak nesnáším, když mi někdo skočí do řeči, a stejně to udělá, aby řekl tu nejpitomější věc, která by mě ani ve snu nenapadla.
,,Nenuť mě tě znovu oslovovat těmi hnusnými přezdívky a přestaň plácat nesmysly! Jak asi tohle vysvětlím mámě nebo těm čumilům ze třídy?" 

,,Ty z toho naděláš, nemusíš jim říkat přeci nic. Včera mi vyznáš přede všemi lásku a dnes vyšiluješ z jednoho cucfleku. Mimochodem děkuji za krásné přání před spaním. Ty sny byly vážně něco, chceš slyšet některý z nich, mohli bychom to třeba vyzkoušet." provokoval jsem ho dál. Jestli jsem byl něčeho král...tak král provokace. Ukázal mi jeho obvyklou vrásku na čele, která značila, že už bych měl raději přestat, nebo mě zabije. 

,,Ještě chvíli pokračuj s těmi zvrhlostmi a věř, že zařídím, abys na to nikdy už nepomyslel." řekl jsem ostře. 

,,A jak bys to udělal Iwa-chan?" optal jsem se zvědavě. 

,,Vykastroval bych tě." stroze jsem odpověděl a dal důraz na první slovo. 

,,Už budu hodný, ale jen když mě políbíš." 

,,Komu, že jsem se to upsal, když jsem ti vyznal lásku? Stoprocentně to musel být ďábel." hlesl jsem. Avšak jak jsem se mu zahleděl do tváře a následně sklouzl z těch krásných očí na jeho rty, které jako by mě volaly a chtěly, abych to udělal, neodolal jsem. Chytil jsem jej za límec od košile a přitáhl k sobě do polibku. Nakonec jsem pronikl jazykem do jeho úst a začal jej vášnivě líbat. Přesunul jsem ruku z jeho límce k jeho bokům a pomalu po nich sjel až na zadek, který jsem pevně stiskl. Oddělil jsem naše rty a sklonil se k jeho uchu.
,,Možná si to mučení přeci jen rozmyslím, ale zaručuji ti, že už si nesedneš." pošeptal jsem. Následně jsem se přisál k jeho krku a též mu tam nechal něco podstatně většího na památku. 

Pokračování příště...

Psaní tohohle příběhu si užívám každým dnem čím dál víc, snad se vám líbí :3 
S láskou Vaše Tsukki <3