,,Otevři oči!" [IwaOi] ✔️

55.

Ahoj!!

Po obědě jsme šli k nám. Měl jsem z toho všeho špatný pocit. Co když budou říkat něco špatného o Tooruovi? O mně ať si říkají, co chtějí, ale jeho z toho musí vynechat. Jestli ne, neručím za sebe. Přesto jsem se jej musel zeptat, jestli chce jít opravdu se mnou a něco takového podstoupit. Zastavil jsem se kousek od domu. 
,,Tooru, kdyby to můj táta nepřijal, co když začne říkat hnusný věci, co kdyby nás začal urážet nebo tak podobně...chceš jít i tak se mnou?" 

,,Právě kvůli tomu chci jít s tebou. Nenechám tě tam vstoupit samotného, když vím, jak je tvůj otec přísný. Navíc, i kdyby mě urážel sebevíc, je mi to jedno, ale nechci, aby byl zlý na tebe." řekl jsem s úsměvem, i když mi do smíchu zrovna moc nebylo. Modlil jsem se, aby vše dopadlo dobře. 

Odemkl jsem dveře od domu a vešel i s Tooruem dovnitř. Vyzul jsem se a poté šel do kuchyně, ze které vycházely hlasy. Přemýšlel jsem, jestli si raději rovnou nemám zabalit věci, kdyby to neklaplo, ale stále jsem doufal, že tato situace nenastane. Pozdravil jsem matku s babičkou. Netušil jsem, že tu bude i ona. 
,,Kde je táta?" optal jsem se. 

,,Musel si pro něco zajet. Pročpak?"

,,Chtěl bych vám potom něco říct, půjdeme zatím s Tooruem do pokoje." 

,,Nechcete si vzít nějaké dobroty sebou, napekla jsem." řekla babička s jejím hřejivým úsměvem.

,,Děkuji, moc rád." odvětil jsem a vzal si od každého něco. Zalezli jsme do pokoje. Nevím proč, ale čekání na otce bylo ještě víc stresující. Jediné, co mě trochu uklidňovalo, byl Tooru. Přiložil mi dlaň tvář a jemně po ní přejížděl. Pokusil jsem se o úsměv. Chytil jsem jeho dlaň a též po ní přejížděl. 
,,Nakonec jsem rád, že jsi tu, sám bych to asi nezvládl. Nemám si raději sbalit věci?" optal jsem se jej. 

,,No jak chceš ty, ale stále věřím, že to dobře dopadne." odpověděl jsem. Jeho strachem mě děsil ještě víc. Vím, že je jeho otec přísný, ale je to přeci jeho syn a určitě ho má rád, tak by to měl přijmout. 

----------------------------------------------------------

Když se vrátil otec, šli jsme společně dolů. Babička mezitím odešla. Držel jsem Toorua pevně za ruku, abych si dodal odvahu. Odkašlal jsem si, abych si získal jejich pozornost. Můj otec si mě přísně prohlédl a zastavil se na našich rukou. Už jen při pohledu na nich, se mu v očích zračilo zmatení a snad i vztek. 
,,Chtěl jsem se vám k něčemu přiznat, doufám, že mě kvůli tomu nezavrhnete, ale už dlouho miluju Toorua..." zpočátku jsem mluvil odhodlaně, ale když jsem zahlédl otcův naštvaný výraz, odhodlání zmizelo. 

,,Co prosím? To chceš říct, že jsi na muže? Jak se to vlastně stalo? Vždyť to snad ani nejde, ne?" 

,,Jak vidíš, tak jde a v téhle době je to normální."

,,Ne u tebe to tedy rozhodně normální není, takhle jsme tě s matkou nevychovali..." křikl otec.

,,No tak zlato, uklidni se, je to náš syn, ať si miluje, koho chce, nemůžeme mu přeci řídit celý život." přerušila ho matka, ale to ho očividně rozlobilo ještě víc. 

,,Jak to můžeš brát tak s nadhledem, vždyť je na muže...no ne že by Oikawa byl zrovna zářný příklad muže!!" stále křičel.

,,Tak a dost, vidím, že to nedokážeš pochopit. Snažil jsem se od toho dát ruce stranou, ale jen těch pár dní bez něho jsem věděl, že to nezměním, jelikož jsem ho viděl pokaždé, co jsem zavřel oči. A laskavě ho neurážej."

,,Mlč! Nechci to poslouchat a tebe nechci vidět!!" ani teď ho křik neopustil a pohledem se zaměřil na Toorua.

,,Víte, stejně tak jako Vy nade vše, nebo tedy aspoň jeho matka, milujete svého syna, tak přesně takhle ho miluji i já a jako rodiče byste mu měli být tou největší podporou, ale už jen Vaše reakce svědčí o tom, že ho nemilujete tak moc a že si nezasloužíte jeho lásku..."

,,Jo a dítě jako ty mě tu bude poučovat. Zmizte! Oba dva!" 

,,Jak chceš, v tom případě zapomeň, žes někdy nějakého syna měl...promiň mami, ozvu se ti." řekl jsem a snažil se zadržet slzy. Rychle jsem vyběhl do pokoje pro nějaké své věci. Vzal jsem Toorua za ruku a šli jsme pryč z toho hrozného místa. Když jsme vyšli na ulici nějak to na mě spadlo a já se rozbrečel...nečekal jsem, že to bude tak hrozné. Tooru mě hned začal objímat a utěšovat. 

Pokračování příště...