,,Otevři oči!" [IwaOi] ✔️

36.

Ahoj!! 

Tohle je človíček, který má prostě dokonalý hlas a díky Bohu, že jsem měla tu čest, slyšet ho naživo. (Jako každá střeštěná holka na koncertě jsem pořád opakovala kamarádce, že se naše oči střetly a básnila o něm hodiny :D) Jinak i tento příběh se blíží pomalu ke konci :/

Další hodinu jsem se také nechal vyzkoušet a opět odcházel s úsměvem do lavice. Hanamaki mě stále podezíravě sledoval, jako bych snad spáchal nějaký zločin, který je ochoten za jakoukoliv cenu rozluštit. Až na to, že nic takového se nestalo. S myšlenkami na Iwa-chana jsem přežil i zbytek hodiny a nemohl se dočkat, až ho opět uvidím. 

Myslel jsem, že mi hned po zkoušení napíše, ale nenapsal. Buď nechtěl být na mobilu, což u něj není pravděpodobné...nebo se vážně snažil soustředit na hodinu, ne to už bylo úplně nepravděpodobné, takže jsem sázel na to, že se mu zkoušení nevydařilo. Ne, že bych mu nějak nevěřil. Neboj Hajime, za chvíli se o tom budeš moct přesvědčit, pomyslel jsem si. 

-------------------------------------------

Konečně následovala hodina Historie. Tenhle předmět jsem miloval, ale jen kvůli tomu, že jsme s Iwaizumim seděli v poslední lavici a učitelka byla toho typu, že jí nezajímalo, co se děje v hodinách...zajímaly ji jen výsledky testů. Vyběhl jsem do učebny a sedl si na svoje místo. Tak teď už jen počkat na Iwaizumiho. Když přišel neskrýval jsem své nadšení a začal se culit jako pominutý. Už z dálky mi úsměv oplatil. 

Vypadal jako blázen, ale zamilovaný blázen...jen doufám, že do mě. Jeho pohled snad nikdy nebyl hezčí. Přisedl jsem si k němu. Chtěl jsem něco říct, ale když jsem se na něj pořád tak díval, slova se vytratila a v hlavě mi pobíhaly všechny ty věci, co mi vyprávěla Eiko. Neboť jeho popisování polibku se mnou stálo za to. Ano i teď jsem dělal vše, abych se udržel. Sice varovala jeho, že nemá myslet ani se pokoušet o takové věci tak brzo, ale mě nikdo nevaroval. 

,,Když jsem se nechal vyzkoušet z obou předmětů a dostal jedničku, dostanu dvě odměny?" optal jsem se tentokrát s nevinným úsměvem. 

,,Jak ty jsi mazaný? No když už ses vážně nechal vyzkoušet a dostal jedničku, má snaha asi nepřišla nazmar, tak proč ne?" odvětil jsem nazpátek. 

,,Za to ty jsi dnes nějak moc štědrý..." řekl jsem nevěřícně, když souhlasil bez jakýchkoli námitek.

Posunul jsem se se svojí židlí až k té jeho a naklonil se k jeho uchu.
,,A co bys vlastně chtěl?" pošeptal jsem a teď už jsem se vážně jen stěží držel, abych nevyvedl nějakou hovadinu. Snad by mi bylo i jedno, kdyby mě u toho někdo viděl. 

Oklepal jsem ze sebe mráz, který mi jeho slovy způsobil a snažil se uklidnit, abych neřekl nějakou hloupost.

,,Chtěl bych po tréninku pořádně obejmout a poté si najít nějaké pěkné místo na pozorování západu slunce. Dlouho jsme se spolu nedívali...myslíš, že by to bylo možné?" optal jsem se a očekával kladnou odpověď. 

Naklonil jsem se ještě blíž, respektive k jeho krku a jemně jej políbil.

,,Je to tvoje odměna a tvé přání a mě nic nebrání v tom, abych ti to nedopřál...a tohle je dodatek." pošeptal jsem a znovu jej políbil na odhalenou kůži na krku. 

Myslel jsem, že mi vyskočí srdce z hrudi. Dnes se mu opravdu dařilo mě dostávat do velice obtížných stavů, kdy má mysl opět nefungovala tak, jak by měla. Odkašlal jsem si a malinko se odtáhl, aby si to nevykládal nijak zle.
,,Iwaizumi, možná jsi až moc blízko a možná by si to někteří jako Hanamaki, mohli začít vykládat po svém a říkat nepravdivé věci..." hlesl jsem téměř neslyšně. 

Podíval jsem se po třídě a všimli, že prázdná třída již není prázdná a všichni v ní se upírají na nás. No myslím že trapnější už to být nemůže a když jsou tak zvědavý, proč nevykřičet to, co k němu cítím? Odkašlal jsem si, abych nabral dostatečné sebevědomí.

,,Jen abyste věděli, miluji Oikawu, pokud máte nějaký problém, nechte si ho a teď si laskavě hleďte svého." řekl jsem s důrazem a pořádně nahlas. 

Pokračování příště...