,,Otevři oči!" [IwaOi] ✔️

54.

Ahoj!!

Dali jsme si ještě rychlou sprchu. Musím říct, že následky jsem pociťoval už teď. Než jsme šli spát, povlékli jsme postel a následně do ní ulehli. Po tom všem se usínalo na výbornou. Ovšem sny, které přišly, byly poněkud zvláštní a dost zvrhlé. A kdo jiný v nich figuroval než právě Oikawa. Probudil jsem se a zjistil, že na mě zírá a divně se u toho culí. Svým způsobem byl snad i roztomilý. Věnoval mi polibek na tvář. Oplatil jsem mu jej a rozhodl se vstát. Šli jsme se společně umýt a převléknout. 

,,Kdyby takhle vypadalo každé ráno, zvykl bych si na to." 

,,No a to jsi tvrdil opak. Půjdeme se nasnídat?" optal jsem se a letmo jej políbil.

,,Jen když nebudeš tvé matce doslovně vyprávět, co všechno se večer stalo." řekl jsem se smíchem. Chytil mě za ruku a vedl do kuchyně. Když jsme tam vstoupili, Tooruovo mamka měla téměř nachystanou snídani. Pomohli jsme jí vše dát na stůl a následně za něj usedli. Nějak jsem nenáchazel slov, když jsem si uvědomil, při čem nás včera přistihla. Tooru též ne a jeho mamce do řeči také nebylo, avšak její pohled říkal, že ji něco trápí. 

Tohle neúprosné ticho se mi vůbec nelíbilo, a tak jsem nám popřál dobrou chuť, aby tu nebylo tak dusno. Pustili jsme se tedy do jídla. Mamka stále hleděla na Iwa-chana. Chce nás snad zase vyslýchat? A kde vůbec včera byla? Napadlo mě. Ovšem než jsem se ji stačil zeptat, sama odpověděla. 

,,Iwaizumi...včera jsem mluvila s tvou matkou poté, co jste se rozhodli mi zbořit dům. Načala téma, že nechápe, kde se berou tvé fleky na krku a také nechápe, proč trávíš tolik času s Tooruem a nehledáš si k sobě nějakou přítelkyni. Nechtěla jsem nic vyzradit, a tak jsem řekla, že to má Tooru teď těžké. Tys jim neřekl o své orientaci?" 

Nestačil jsem zírat. A cítil jsem se vážně trapně. Bál jsem se, že by mě ihned zazdili, kdybych jim řekl, že miluju Toorua. Ale tajit to před nimi věčně také nemůžu. 
,,Neřekl..." hlesl jsem tiše. 

,,Tak ty to řekneš před celou třídou a jim ne? Co to s váma mladýma je. Tohle pako mi to taky řeklo, než se málem psychicky zhroutilo. Jestli jsem to pochopila já, myslím, že to pochopí i oni, ale pořád bude lepší, když jim to řekneš ty, než aby to slyšeli od někoho jiného. Jestli máš strach z toho, že by to nepřijmuli, tady máš dveře otevřené. 

,,Děkuji. Řeknu jim to hned, jak se vrátím domů." řekl jsem a trochu si oddechl. Snad i oni budou tak chápaví. Matka nejspíš ano, ale u otce si nejsem tak jistý. 

,,Jestli cheš, půjdu pak s tebou." nabídl jsem se. Jelikož jsem poprvé v Iwa-chanovo očích zahlédl opravdový strach. Ať už by to dopadlo jakkoliv, nenechám si ho nikým sebrat ani jeho rodičema. Chytil jsem jeho dlaň do těch svých a hladil ji. 

,,No a jak jste si užili večer? Doufám, že linka zůstala netknutá? Při představě, že jsem na ni dnes připravovala snídani, je mi nějak divně." 

,,No když si nás tak mile vyrušila, nakonec jsme ztratili chuť. Ne, jen žertuji, ale říkám si, jestli by bylo správné ti o tom vyprávět. Myslím, že pro tvé dobro...raději ne." řekl jsem se smíchem. 

Pokračování příště...