,,Otevři oči!" [IwaOi] ✔️

9.

Ahoj!!

Věnováno sabitozierr <3 

Celý týden jsem trávil s Eiko jak ve škole tak i po škole. Tedy pokud jsem nemusel na trénink, při kterým jsem se ho snažil ignorovat a nebo mu předhazovat to, jak mě nazýval, aby pochopil, jak se cítím. Možná mě tak vždy oslovoval ze srandy, ale když je toho moc, člověka to zabolí. Pokaždé, když trénink skončil, vypařil jsem se dřív, než se naskytla možnost být s Iwa-chanem o samotě. Bál jsem se, že by mi mohl zničit mou mentální odolnost vůči němu, již se začala vracet do původního stavu. 

Teď zpátky k Eiko...byla to opravdu milá a vtipná dívka a jak už jsem několikrát zmiňoval i dost talentovaná a to ne jen v kreslení. Také musím podotknout, že vždy věděla, kdy má přijít, aby mě zachránila před davem nadšených fanynek. Cítil jsem se s ní opravdu dobře a hlavně uvolněně. Nemusel jsem si dávat pozor na to, co řeknu tak jako před Iwaizumim. Ach už zase ho sem tahám. Zkrátka řečeno byla úžasná. 

----------------------------

Měli jsme zrovna obědovou pauzu a s Eiko jsme se rozhodli, že se najíme na střeše, abychom měli dvojité potěšení z jídla a krásného výhledu. Usmál jsem se na ni a nahlas si povzdechl. ,,Cítím se s tebou skvěle, jsem rád, že spolu trávíme tolik času." řekl jsem a pustil se do jídla. 

,,Také jsem ráda, ale řekni mi...proč jsi občas tak smutný? Je to snad kvůli Iwaizumimu, přijde mi, že se mu snažíš vyhnout." zkoumala mě pohledem. Málem mi zaskočilo. 

,,Naposled jsme se zrovna nerozešli v dobrém a já mu chci dát prostor, vlastně i sobě. Být spolu každý den už tak dlouho je mnohdy vyčerpávající a na něm to šlo poznat..." odůvodnil jsem jí to. 

,,Hlavně to nepřežeň, zase by bylo hrozné ztratit tak dobrého přítele, znáte se spolu už tak dlouho..." nedokončila svou myšlenku a pustila se do jídla. I když tu není, dokáže lidi pořádně rozhodit. Jak jen to děláš Iwaizumi? 

,,Dnes mám trénink, tak tě nemůžu jít doprovodit a pokud nebudeš unavená, můžeme se jít projít." 

,,Dnes musím plnit povinnost dcery s matkou a jít do kina, takže nebudu mít čas." omluvně řekla a zlehčila to úsměvem.                     (Promiň, jestli to není doslovně, ale já musela... eiko_sama) 

,,V pořádku. Tak si potom napíšeme. Už budu muset jít." zvedl jsem se ze země a pomohl jí na nohy. 

,,Počkej, chtěla jsem ti něco dát." řekla a ze školní tašky vytáhla panáčka s mou dokonalou podobou. 

,,Děkuji." řekl jsem a její dárek přijal. Přitáhl jsem si ji do objetí a jemně jí políbil do vlasů. Lehce se červenala. Když jsem ji propustil ze svého objetí, s úsměvem utekla. 

-----------------------------

Díky ní jsem měl zase lepší den. Měl, bylo výstižné slovo, jelikož když jsem došel na trénink, Iwaizumi mě nechtěl spustit z očí. Jako by snad něco chystal a taky že ano...

Pokračování příště...