,,Otevři oči!" [IwaOi] ✔️

11.

Ahoj!!

Věnováno NatlieNmcov5 <3 

Opět jsem to pokazil ještě víc, než to šlo. Ale v jeho blízkosti nebyl den, abych byl úplně při smyslech. V hlavě jsem si promítal, co všechno se stalo...to jak jsem si ho chytil pod bradou a přitáhl k sobě do polibku. Kde se to ve mně vzalo, jsem sám nechápal, ale líbilo se mi to. Stejně jako náš první polibek a stejně jako souhra našich jazyků, chtěl jsem to...chtěl jsem jeho, ale já idiot vždy udělám něco, čím ho od sebe odradím. Proč? Je tohle snad nějaký zákon schválnosti? Ne to jen já se prostě chovám jako idiot. Ta věta...stále jsem ji slyšel v uších. Ani se nedivím, proč se tak choval, spíš se divím, že mi nevrazil facku. Chtěl jsem po něm, aby zapomněl, avšak ani já sám jsem nemohl zapomenout. A i kdybych mu to chtěl říct, zase ode mě bude utikat.

Me:
Tooru, promiň mi to.
Nechci, abys zapomněl, ani já sám nemůžu zapomenout.
Nemohli bychom zase chodit do školy společně?
Chtěl bych si s tebou promluvit. Nemusíš odpovídat hned.
Dám ti čas.

Na to mi hodil jen zobrazeno. Převlékl jsem se, sbalil si věci a vydal se na cestu domů. Stále jsem kontroloval mobil, jestli náhodou neodepsal. Nic stále nic. Co bych také mohl čekat, že? Nejradši bych do něčeho praštil. Ovšem cestou jsem nepotkal nic víc než jen několik pouličních lamp a už tak poničených plotů, takže jsem se na to raději vykašlal, aspoň prozatím. 

Od tohohle mi vždy pomohl Oikawovo týl...teď to zní, jako bych ho šikanoval a poslední události to jen potvrzují, ale není to tak, nebo to aspoň nedělám úmyslně. Jak nás asi vnímají ostatní? Neměl bych se změnit? Neměl bych změnit své chování k Oikawovi? A proč vlastně? Pomohlo by to něčemu? Co když mě nanávidí? Bylo tu tolik otázek, ale na žádnou jsem nenašel stoprocentně jasnou odpověď.  

Hajime, ty už raději nemysli nebo se za chvíli zblázníš. Koukni se, jak to dopadlo, když jsi myslel naposled. Kdybys tenkrát neřekl ty ohavné slova, nemuselo by to teď být takové. Počkat vlastně ty i když nemyslíš, tak vyvedeš něco, čeho pak lituješ. Následně jen zbaběle utíkáš a vyčítáš si to místo toho, abys začal jednat. Dobrovolně jsem se šikanoval svým podvědomím, ve kterém jsem se snažil najít nějaké východisko z téhle zapeklité situace. Jenže kvůli tomu mě opět přepadl vztek, bolest hlavy a též neutichající a spalující žár na hrudi. Celé jsem to pohnojil!! Pomyslel jsem si a praštil rukou do nejblížší věci vedle mě...v tomto případě to byla zeď. 

Pokračování příště...