Never The Same Again //FF Harry Styles CZ

Kapitola 3.

Po večeři jsme s Marthou a Jessicou zamířily na pokoj. Kluci se od nás odpojili v druhém patře s tím, že si ,,potřebují něco zařídit". Jessica bydlela o pár pokojů dál s jakousi podivnou depresivní holkou s obličejem nabarveným prakticky na bílo a černě natřenými ústy. Jessica mi ji ukázala při cestě z jídelny. Při pohybu ve škole jsem narazila na více takových lidí, drželi se vždy jeden druhého a s nikým jiným se nebavili. Děsili mě, ale Jessica tvrdila, že Carly, její spolubydlící, je až na svou extravagantnost oblékání a depresivní chování ,,docela v pohodě". 

Usadila jsem se na své posteli a začala lehce pohupovat nohama. Ještě pořád jsem byla v Jessičině přítomnosti trochu nervózní, abych neřekla něco, čím bych ji urazila nebo se jí nějak dotkla.

,,Můžu?" pípla Jess a ukázala hubeným prstem s červeně nalakovaným nehtem na mou bíle povlečenou postel.

,,Samozřejmě," usmála jsem se a trochu se posunula, aby měla více místa. Martha se uvelebila naproti nám, na své posteli.

Chíli vládlo trapně ticho, které jsem se rozhodla přerušit: ,,A jak jsi se vůbec dostala ke studiu farmacie?" otázala jsem se zvědavě Jessicy a poposedla si dál ke zdi, abych se mohla pohodlně opřít.

,,No.. řekněme.. že k tomu mám osobní důvody," zamumlala vyhýbavě a uhnula pohledem. Takže nějaká nemoc... pomyslela jsem si, ale dál se v tom nehrabala.

,,A jak ses ty dostala k psychologii?" honem změnila téma Martha s obezřetným pohledem, kterým mi jasně naznačovala, abych se předchozímu tématu vyhýbala velikým obloukem.

,,No... moje sestřenice před časem strávila krátký čas na psychiatrii kvůli nějakému traumatu, nevím, co přesně se jí stalo a dle jejího chování vyvozuji, že to vědět snad ani nechci, ale to co mi pak vyprávěla o práci psychologů a toho všeho, zaujalo mě to, zkrátka už od malička mně baví psychologické filmy a to všechno, je to zajímavé a - a myslím že na rozdíl třeba od studia žurnalistiky, které jsem měla původně v plánu, je to někomu i prospěšné," vysypala jsem ze sebe v rekordní rychlosti a zhluboka se nadechla.

,,Páni! Tys chtěla studovat žurnalistiku?" zamrkala překvapeně Jess a veliké hnědé oči se ji ještě rozšířily.

,,No... ano, ale mamka mi to rozmluvila s tím, že jako nějaká pisatelka se příliš neuplatním a že mě je na to škoda," pokrčila jsem rameny a pak až si uvědomila, jak namyšleně ta věta zněla. ,,Tedy ne že bych byla nějaké geniální dítě, nebo tak, ale zkrátka od dětství se vzdělávání pečlivě věnuji a žurnalistika by mě podle mamky nenaplňovala a nevyužila bych v ní svůj potenciál," rychle jsem přispěchala se skromnějším odůvodněním.

,,Podle toho, jaký výrazy z tebe padají, soudím, že budeš tak třikrát geniálnější, než nás pět dohromady, ale mysli si co chceš," uchechtla se Martha a skopla si z nohou bílé tenisky. Následovala jsem jejího příkladu a odhalila svým společnicím růžové ponožky s Mickey Mousem.

,,Jeee! Ty máš skvělý ponožky!" vyjekla rozjařeně Jess. Usmála jsem se na ní a zahoupala nohama. Její veliké oči plné radosti, kterou způsobily pouhé barené ponožky, mi zlepšily náladu, protože její zkušenosti s nějakou zákeřnou nemocí, o kterých jsem se však jen domnívala, ji bezpochyby hodně změnily a stala se z ní posmutnělá Jessica, která tu teď seděla přede mnou a mě zkrátka těšilo, že umí být i veselá.

,,No a proč vlastně krom psychologie studuješ i ty další no... předměty?" vytrhl mě Jessičin veselý hlas z přemýšlení o její nemoci.

,,Literatura a umění mě baví a nechtěla jsem celé studium věnovat jen nešťastným osudům lidí, které potkala nějaká psychická nemoc a čtení si o poruchách příjmu potravy a tak," pokrčila jsem rameny.