Never The Same Again //FF Harry Styles CZ

Kapitola 37.

Tekutina všude kolem mě zapříčinila, že mi končetiny ztuhly a já začala ztrácet rovnováhu. Pak mi došlo, že nejsme v takové hloubce a že bych teoreticky mohla ve vodě stačit. Natáhla jsem tedy nohy a s úlevou shledala, že tomu tak je. Byla jsem sice nucena stát na špičkách a natahovat hlavu tak, aby mi voda nenatekla do nosu, ale strach z vody byl každou vteřinou slabší, až jsem se dokázala zhluboka nadechnout, aniž by to byl nádech trhaný a vyděšený.

,,Vidiš, řikal jsem ti, že se nemáš čeho bát," zasmál se uvolněně Harry, který stál jen kousek ode mě a z vody mu vyčuhovala nejen hlava, ale i potetovaná ramena. Nevýhoda mé nijak ohromující výšky...

,,Tak a teď poplav ke mě," vyzval mě a ve mě hrklo.

,,Ale to bych se musela přestat dotýkat dna a..." začala jsem, ale neměla jsem možnost větu dokončit.

,,Přesně tak, dělej," přerušil mě a ustoupil o několik kroků dozadu, abych musela uplavat větší vzdálenost.

,,Harry já-" chtěla jsem protestovat, ale nedal mi k tomu příležitost.

,,Chceš mít do konce života vítr z vody?" povytáhl obočí a zády se opřel o stěnu bazénu. Stále ve své potupné poloze s hlavou nekomfortně zakloněnou jsem zaúpěla a odstrčila se ode dna, abych měla možnost se na hladinu vody položit. Zhluboka jsem dýchala a snažila jsem se myslet jen na plynulé pohyby, které mám dělat. Hlavu jsem měla v nepřirozeném úhlu, abych ji neponořila a tak se mi na hladině drželo jen těžko, přesto jsem poprvé zabrala a jedním ne zrovna vzhledným tempem se posunula o kus dopředu. 

Nebylo to tak hrozné. Naopak. Ten příjemný pocit, když jsem klouzala vodou kupředu aniž by mi něco stálo v cestě jsem si pamatovala ještě z dob závodů a teď jsem ho mohla prožít znovu.

,,Čekal jsem, že to bude chtít víc přesvědčování..." pousmál se a vylezl z vody.

,,Co to děl..." chtěla jsem se ohradit, ale vyvedlo mě to z míry natolik, že jsem ztratila kontrolu nad svým tělem a hlava se mi potopila pod hladinu.

Začala jsem panikařit a mávat všude kolem rukama. Naštěstí jsem byla potopená jen trochu, takže jsem se během několika sekund zase mohla volně nadechnout. 

Mezitím, co jsem se málem utopila v bazénu, Harry celou nádrž obešel a ocitl se u druhého konce bazénu, tudíž asi nějakých třicet metrů ode mě.

,,Tak dělej, poplav," zazubil se. Zhluboka jsem se nadechla a jala se k němu pomalými tempy, která bezpochyby připomínala plavecký styl nějakého namyšleného drůbežího mozku, který si nechce namočit vlasy. Mé vlasy však už mokré dávno byly a jediné, po čem jsem netoužila, byla voda kolem mých dýchacích cest.

,,Hele ale tohle důchodecký tempo si strč do prdele. Jestlis fakt závodila, tak trochu přidej," vyčetl mi napůl v žertu. Zkřivila jsem tvář v trpitelské grimase a odhodlala se hlavu trochu ponořit. Voda mi sahala několik milimetrů pod nos, ale necítila jsem se ani v nejmenším komfortně. Žilami mi opět proudil strach a já se bála, že mi ztuhnou končetiny a já se ponořím docela.

Pohled na Harryho však všechny obavy vyhnal a já si vzpomněla na všechny ty perfektně naučené pohyby, kterými jsem se mohla ještě před dvěma lety pyšnit.

Nejdříve to muselo vypadat trhaně a nepřirozeně, ale nakonec jsem už dokázala své tělo korigovat mnohem lépe a nakonec k Harrymu připlula elegantním kraulem.

Když jsem přibrzdila u břehu, jeho vykulené oči jen napovídaly tomu, že to nečekal.

,,Tys vážně závodila, že jo?" zeptal se nevěřícně a já pomalu pyšně přikývla. Chytla jsem se břehu, abych nemusela odpočívat se zakloněnou hlavou a vítězně se na Harryho usmála.