Never The Same Again //FF Harry Styles CZ

Kapitola 30.

,,Kdes byla tak dlouho?" podivila  se Martha, když jsem celá udýchaná doběhla do jídelny.

,,Ne-nemohla jse-m najít ten tele-fon," zafuněla jsem mezi hlubokými výdechy první výmluvu, která mi přišla na mysl. Nevypadala sice, že mi věří, ale nic nenamítala a přisunula ke talíř s vajíčky.

,,Děkuji," kývla jsem vděčně a okamžitě se do nich pustila.

Konverzace u stolu byla v plném proudu, ale já se nejen nezapojovala, ale dokonce ji ani nevnímala. Myšlenkami jsem byla úplně mimo a ostatní si toho zjevně všimli a proto se mě ani nesnažili zapojit. V rychlosti jsem se najedla a se spěšným rozloučením vystřelila od stolu. Do učebny psychologie jsem doslova sprintovala, abych nenarazila na Thomase. Sice jsem nepředpokládala, že by byl schopen se mě na průběh mého tak zvaného úkolu zeptat po dvaceti minutách, ale pro pocit bezpečí jsem nic neriskovala.

V učebně jsem si sedla do první řady a vytáhla desky se zápiskami.

,,Tak co? Už se ti ozvali z toho obchodu?" ozval se Louisův hlas nade mnou. Zvedla jsem hlavu a pohledem spočinula na jeho rozesmáté tváři.

,,Ne, ještě ne," zavrtěla jsem hlavou.

,,To je škoda, zajímá mě, jestli tě vzali," zamyslel se a mě jeho zájem potěšil. Úplně jsem zapomněla na ten včerejší incident, kdy mě chtěl políbit ve svém autě a soustředila se na hledání euro obalu s poznámkami z psychologie.

,,To mě také... dám ti vědět," ujistila jsem ho a pak jsem si uvědomila, co jsem to vlastně řekla. Právě jsem mu slíbila, že se ozvu a dala mu tak falešnou naději. Musela jsem se přemáhat, abych se neplácla dlaní do čela nad svou blbostí.

,,Dobře," zazubil se. Nervózně jsem mu zářivý úsměv oplatila, ale muselo to vypadat spíše jako škleb než jako úsměv.

Do třídy se začali trousit další studenti a Louis odkráčel ke svému místu v zadní lavici.

,,Co měl znamenat ten tvůj úprk od stolu?" zeptala se Martha, která se snažila v batohu najít propisku. Vzhledem k nepořádku, který v batohu měla, jsem se vůbec nedivila, že se jí to edaří.

,,Měla by sis to uklidit, nedivila bych se, kdybys odtamtud vytáhla třeba mrtvou kočku," poznamenala jsem krapet uštěpačně a snažila se tak vyhnout odpovědi.

,,Hm, ale neodpovědělas mi," odpálkovala mou snahu a já protočila očima.

,,Nezkoumejte mě pořád tak," zamračila jsem se na ní. ,,Je to nepříjemné," dodala jsem, abych jí dala najevo, že to opravdu nemám dělat.

,,Promiň, mám o tebe jen strach," zjihl jí obličej a má frustrace z jejího kontrolování mého jednání rázem odplula.

,,Já vím, ale celý život jsem prožila pod drobnohledem mojí matky, alespoň na vysoké bych chtěla mít trochu svobody," přiznala jsem a při zmínce o mamce mi došlo, že už jsem jí poměrně dlouho nezavolala. 

,,No jo, když kolem tebe se pořád motaj takový grázlové..." šťouchla mě do ramene a já se uchechtla.

,,Ale prosím tě, nejsem hloupá, zvládnu to," ujistila jsem ji, ale sama o svých slovech pochybovala. O Harrym jsi také tvrdila, že mu nikdy podlehnout nemůžeš a jak sis ten včerejší polibek užívala...

Když mi došlo, že už vlastně nejsem nepolíbená a kdo že mě to líbal, zrudla jsem jako rajče a měla chuť zalézt pod lavici.

,,Copak?" povytáhla obočí černovláska a já zrudla ještě víc.