Never The Same Again //FF Harry Styles CZ

Kapitola 70.

,,Za co se omlouváš?" nechápal Harry a zvedl ke mě své smutné smaragdové oči.

,,Já nevím, ale za to, co tě vedlo k tomu, mě nařknout z... z těch věcí, které jsi mi v neděli řekl," pokrčila jsem rameny. ,,Nechci, aby sis o mě takové věci myslel a nevím, co tě k tomu vedlo," můj hlas se třásl, stejně tak mé ruce. Harry mě jen trpělivě pozoroval a čekal, co ještě ze mě vyleze. Nadechla jsem se, jako bych se chystala dál hovořit, ale nakonec jsem své plíce jen vyprázdnila a promnula si obličej.

,,Ať se stalo co chtělo, nemyslel jsem ti to, jak jsem ti to řekl," vydechl smířlivě a já překvapeně zvedla zrak. Smutně se usmíval a vypadal tak vyčerpaně, že jsem měla sto chutí ho pevně obejmout, přitisknout k sobě a lehnout si s ním do postele. To ale bohužel nebylo možné, protože momentálně byly všechny jeho emoce viditelně na bodu mrazu.

,,Existuje... ehm, je nějaká možnost, že... by to bylo všechno jako dřív?" zašeptala jsem a raději zavřela oči, abych nemusela čelit jeho jistě znechucenému pohledu.

,,Nevim, záleží asi hodně na tom, jestli nám tahle pauza prospěje nebo ne," jeho reakce mě překvapila. Čekala jsem, že mi řekne něco jako abych se klidila z cesty a už nikdy mu nešla na oči.

,,Pauza?" vylezlo ze mě jen a on rozvážně kývl.

,,Jo, pauza. Můžeme... můžeme se dál stýkat, ale zatim ne jako partneři. Třeba... třeba to tak bude vyhovovat nám oběma.

,,Dobře," přikývla jsem, i když celé mé tělo proti tomuto návrhu silně protestovalo. ,,Dobře, tak jen jako přátelé," usmála jsem se, ale mé oči zaléval smutek, který jsem nedokázala schovat pod pokličku. Když Harry trochu znejistěl, hned mi bylo jasné, že si toho náznaku v mých očích všiml.

,,Jo, jen jako přátelé..."

xxx

Následující dva týdny jsme spolu trávili poměrně málo času, ale přeci jen nějaký. Většinou jsme spolu nikdy nebyli sami, ale například v knihovně, kde jsem Harryho náhodou potkala a tak trochu nachytala, jak si půjčuje Pýchu a předsudek. Dost mě to překvapilo, ale rozhodla jsem se to nijak nekomentovat. Nejčastěji jsme se však setkávali na hodinách, kde jsem sedávali vedle sebe, ale už to nebylo tak intimní, jako před tím.

Snažila jsem se tvářit vesele a plná elánu, ale ve skutečnosti mě z toho bolelo srdce a v noci jsem vzlykala do polštáře, protože mi chybělo Harryho obětí, polibky... chyběl mi celý Harry.

Martha mě vždycky utěšovala, i když jsme obě věděly, že je to zbytečná námaha, protože mi chybí tak moc, že to dokáže vyléčit jen on. Druhý den jsem se před ním tvářila, jako bych v klidu usnula a pak se mi o něm celou noc nezdálo. Myšlenky na něj mě pronásledovaly na každém kroku a když jsem viděla, jak nenuceně se baví i s ostatními dívkami, snad o něco důvěrněji než se mnou, rána na mém, už tak potrhaném srdci se ještě prohloubila.

Nevím, jestli jsem mu také chyběla, ale až na jeho oči postrádající život, se choval jako před tím. Snad jen už nebyl tolik obléhán děvčaty a příliš se o dívky nezajímal. To ve mě stále zanechávalo malou naději, že šance na obnovení našeho vztahu, tu stále ještě je.

,,Phoebe," luskl mi Niall před obličejem po třech týdnech našeho odloučení s Harrym.

,,Hm," zamručela jsem otráveně a podívala se na něj.

,,Nebuď smutná," zazubil se na mě. Jen jsem mu věnovala unavený škleb a očima se zase vrátila k misce ovesné kaše.

,,jsi poslední dobou taková... bez života," pokýval hlavou Brian.