Never The Same Again //FF Harry Styles CZ

Kapitola 29.

když jsem tu informaci vstřebala a smířila se s tím, že k němu něco začínám cítit, opět jsem se rozešla směrem ke škole. Vzhledem k tomu, jaký byl Harry člověk, bych čekala, že to uvědomění pro mě bude znamenat příval vzteku na sebe samou a vyčítání si své slabosti, ale kupodivu se mnou rozlil příjemný hřejivý pocit, který mi způsoboval podivné chvění po celém těle. Ne, chvění ne, spíše takové... mravenčení.

Nebyla jsem do Harryho zamilovaná, ani nevím, jestli bych takovou emoci rozpoznala, ale rozhodně jsem k němu začínala cítit něco víc než jen kamarádství. 

Všechny tyto myšlenky a dohady se mi vířily hlavou, až jsem samou nepozorností narazila do zdi. Překvapeně jsem zamrkala a překvapeně se zadívala na kamennou zeď před sebou.

,,Co to s tebou je?" ozvalo se mi za zády a mě poskočilo srdce. Napůl radostí, napůl hrůzou. Pomaličku jsem se otočila a spatřila Harryho, v celé své kráse stojícího u vchodu na schodiště.

,,Ale nic, jen jsem... rozhozená?" pokusila jsem se své zamyšlení co nejlépe zamaskovat.

,,Tak rozhozená, hmmm," zamračil se a já přemýšlela nad tím, co ho mohlo zase tak rozčílit.

,,No ano," přikývla jsem a prohrábla si vlasy.

,,A z čeho? Z Tomlinsona?" vypálil a já překvapeně otevřela ústa.

,,No já tě viděl, jak vystupuješ z jeho auta," objasnil a já zahanbeně sklopila oči.

,,A co?" osmělila jsem se a hlavu zase zvedla.

,,Co co?" zavrtěl nechápavě hlavou.

,,No a co že jsem s ním jela v autě?" objasnila jsem svou otázku.

,,Phoebe, myslel jsem, že seš kurva chytřejší. Myslel jsem, že dokážeš líp číst v lidech, ale očividně jsem se splet tak jako ty v Tomlinsonovi," rozmáchl rukama. Povytáhla jsem obočí a naznačila mu tak, že má pokračovat.

,,Tomlinson je hajzl, Phoebe!" vykřikl. Měla jsem sto chutí začít křičet taky, ale nakonec jsem si zachovala ledovou masku.

,,Stejně jako dle slov ostatních ty," naklonila jsem hlavu na stranu a čekala na jeho reakci.

,,Vůbec nevíš, o čem kurva mluvíš," odfrkl si.

,,Že ne?!" zvýšila jsem hlas i já a propalovala ho vražedným pohledem. ,,Proč by mi měl chtít ublížit?" 

,,Nebuď naivní," usadil mě a já si vzpomněla na Thomase a jeho chování. Měl pravdu, byla jsem příšerně naivní, ale Louis nevypadal, že by i chtěl ublížit. Sice se mi nezdálo, že bych se mu začala líbit z ničeho nic, ale třeba byl dobrým hercem. Chtěla jsem mu na to něco odseknout, ale nakonec jsem jen mávla rukou a prosmýkla se kolem něj na schodiště.

,,Kam jdeš?" zeptal se skoro lítostivě.

,,na pokoj," prskla jsem a dál mu nevěnovala pozornost. Podle těžkých kroků, které se ozývaly za mnou jsem poznala, že jde za mnou. V mezipatře jsem proto zastavila a nasupeně se na něj otočila.

,,Co ode mě chceš, Stylesi?" vmetla jsem mu do obličeje, možná až moc prudce.

,,Já... nevim," pokrčil rameny a jeho odpověď překvapila i mě samotnou.

,,Co?" vyšlo ze mě překvapeně.

,,Já sám nevim, Phoebe, chápeš?" rozhodil opět rukama a já nemohla být udivenější. ,,Nikdy jsem se doprdele nebail s někym, jako seš ty, vždycky jsem se obklopoval stejnejma sráčema, jako jsem já a teď se tu bavim s tebou, holkou, co neví co se kam a jak strká a má načteno víc, než místní knihovnice," sypal to ze sebe a nervózně si prohraboval vlasy.