Never The Same Again //FF Harry Styles CZ

Kapitola 43.

Zamilovala jsem se do Harryho Stylese... Do Harryho Stylese... zamilovala jsem se do něj

Ta slova mi zněla v hlavě a veškeré ostatní vjemy odsunovala do pozadí. Nevnímala jsem dešťové kapky, které mě studily za krkem ani vítr, který mi cuchal vlasy. Jediné, co jsem pustila do své mysli, byla bolest v hrudi, kterou jsem si však způsobila sama. Nevěděla jsem, proč jsem se do Harryho zamilovala. Neměla jsem k tomu skoro žádný důvod. Nic jsme spolu neprožili, neměli jsme skoro žádné podobné zájmy. A přesto jsem se do něj dokázala zamilovat.

Samotnou mě to děsilo, překvapovalo a hlavně bolelo. Bolelo mě to však mou vlastní vinou.

xxx

Ani nevím, jak jsem se dostala zpět do kampusu. V sobotu zde bylo jen velmi málo lidí a deštivé počasí venku všechny udrželo uvnitř jejich pokojů. Byla jsem vděčná, že jsem potkala jen jednoho člověka a to jakousi hluboce začtenou dívku. Otevřela jsem dveře do pokoje a v mokré Harryho bundě se svalila na postel.

Stále dokola jsem si v hlavě přehrávala tu chvíli na střeše. Harry ke mě byl tak milý a něžný a já ho odehnala jen kvůli nějakým planým pomluvám.

Z myšlenek mě vytrhly dveře, které se z nenadání rozletěly. Nadskočila jsem na posteli as  vytřeštěnýma očima se zadívala ke vchodu. Mezi futry stála mamka, hlasitě oddechovala a výhružně se rozhlížela po pokoji. Rozešla se ke mě a nebýt této vypjaté chvíle, musela bych se zasmát. Připomínala rozzuřeného rosomáka a mě jakákoli myšlenka na smích velmi rychle opustila.

,,Mami?" vyjekla jsem překvapeně a mekala, abych rozehnala slzy, které se mi vinou předchozích událostí hrnuly do obličeje.

,,Jak to, že mi nebereš telefon?!" utrhla se na mě bez pozdravu a i při své nijak impozatní výšce se přede mnou výhružně tyčila.

,,Telefon?" zamračila jsem se nechápavě. A pak mi to došlo. Do knihovny jsem se ho s sebou nebrala, tudíž jsem ho ani nemohla mít u sebe.

,,Ano, telefon," přikývla a měřila si mě zkoumavým pohledem, jako by čekala, zda se opovážím se jí postavit.

,,vybil se mi," plácla jsem první výmluvu, která mě napadla. Povytáhla jedno tmavé obočí a založila si ruce na prsou.

,,Nevím, jestli se mi ti chce věřit," naklonila hlavu na stranu. Někoho by to gesto mohlo ukolébat k falešnému pocitu bezpečí, ale já moc dobře věděla, že je to jen ticho před bouří.

,,Nemám důvod ti lhát," zalhala jsem a pro větší věrohodnost jsem si vyčerpaně povzdechla.

,,Milá zlatá," usmála se falešně ,,Pěkně jsi mi tu zvlčila. Co ta bunda?" ukázala na Harryho promočený svršek. Vyděšeně jsem se na ni podívala.

,,Čí je to bunda?" vyzvídala.

,,Jednoho mého kamaráda," upřela jsem na ni vzdorovitý výraz.

,,Ale no tak, Phoebe, nedělej ze mě hlupáka. Proč máš mokré vlasy?" pokračovala dál.

,,Venku prší," tentokrát jsem lhát nemusela.

,,A cos dělala v sedm ráno venku?" nedala se. Vůbec mi nedošlo, kolik je vlastně hodin. Ani jsem nevěděla, v kolik jsem odjížděla od Harryho, neměla jsem sebemenší pojem o čase.

,,Byla jsem-byla jsem se projít," pokývala jsem hlavou a prohrábla si své mokré vlasy roztřesenou rukou.

,,Děvenko, myslíš si, že nevím, že mi lžeš?" položila mi řečnickou otázku a dál na mě shlížela ze své pozice.