Never The Same Again //FF Harry Styles CZ

Kapitola 52.

Když jsem si Niallem vyříkala vše potřebné, na jeho přání jsem ho nechala přemýšlet ve výklenku a sama zamířila zpět do pokoje. Harry už na posteli neseděl, což mě trochu zklamalo, ale chápala jsem, že tam na mě nechtěl čekat, kor když měl být ve společností momentálně dost napružené Marthy a jemu a vlastně i mě zcela neznámého Matta.

,,Tak jak to šlo?" zajímala se Martha napjatě.

,,No..." podrbala jsem se nervózně na zátylku. ,,Usmířili jsme se," řekla jsem vyhýbavě a Martha pochopila, že víc jí řeknu, až budeme v pokoji samy.

,,Tak... to je dobře," pokývala hlavou.

,,Ehm, nerad přerušuju vaše jistě naléhavý záležitosti, ale já bych rád do tmy dorazil do hotelu a tímhle tempem tam nebudu ani nad ránem," vstoupil do debaty Matt a my se na něj obě omluvně usmály.

,,Jistě, promiň," omluvila jsem se, posadila se na zem. Oba dva tak následně učinili také, takže jsme seděli v jakémsi provizorním kroužku a přemýšleli, co říct.

,,Takže..." začala Martha.

,,Takže?" povytáhl obočí Matt a upřeně ji sledoval.

,,Co budeme dělat?" otočila se ona zase na něj. Když se jejich pohledy setkaly a oni se na sebe jen zasněně koukali, připadala jsem si trochu jako páté kolo u vozu. I přes to, že se na sebe vlastně jen  dívali, byla to neskutečně intimní chvíle. Odvrátila jsem hlavu, jelikož jsem se cítila trapně.

,,Asi bychom měli Natalii říct, co se děje," přerušil to ohlušující ticho Matt a já hlavu zase zvedla. Martha se na něj už nedívala a oči klopila do svého klína. Matt z ní však svůj upřený a snad trochu i toužebný  pohled nespustil.

,,A řekneš jí to?" optala se Martha.

,,Asi ano, stejně bych se s ní chtěl po té době vidět. Je to moje sestra," pokrčil rameny.

Debata byla rozvleklá a rozpačitá. Za celou hodinu jejího trvání jsme vlastně skoro nic nevymysleli a myslím, že to bylo Marthinou zdrženlivostí, díky které jakákoli konverzace vázla. Matt od nás odešel kolem sedmé večer, s Marthou se přátelsky objal, se mnou potřásl rukou. Když se za ním zavřely dveře, Marthin smutný pohled mluvil za vše.

,,Vrátilo se to?" ujišťovala jsem se a svalila se na postel.

,,Nevím, asi ne-asi ne v plné síle, ale... tak trochu," pokrčila rameny. ,,Nechci aby se to vrátilo, protože on to tak už dávno necítí a já se nechci trápit," rozhodila rukama.

,,Jak si můžeš být tak jistá, že to tak necítí?" nechápala jsem.

,,No... jsou to dva roky, Phoebe. Za dva roky to přece muselo opadnout a nepředpokládám, že někdo jako on by si za tu dobu nenašel přítelkyni," zpochybňovala má slova.

,,Nebudu tě přesvědčovat, ale nemyslím, že jsi mu lhostejná," pokrčila jsem rameny.

,,Co se odehrálo s Niallem?" změnila téma a já okamžitě zrudla.

,,Našla jsem ho sedět na chodbě a on... brečel. Nakonec mi řekl, že- no že ke mě něco cítí a pak mě políbil," shrnula jsem to.

,,Co? To bych do něj nikdy neřekla. A co jsi mu na to řekla ty?" vyzvídala.

,,Dala jsem mu facku," zasmála jsem se nervózně. Martha na mě nejdřív něvěřícně koukala a pak se rozesmála.

,,Ten jeho kukuč po tom, co od tebe dostal lepana, bych chtěla vidět," šťouchla mě do ramene.