Never The Same Again //FF Harry Styles CZ

Kapitola 62.

Když jsem odcházela z jídelny, u dveří mě odchytla Martha.

,,Tak pojď, jedem," vyzvala mě a táhla mě z jídelny ven.

,,Kdo-kdo všechno jede?" zeptala jsem se nervózně a nenápadně tak zjišťovala, zda bereme i Monu.

,,No celá parta a ještě ty," usmála se široce a ve mně hrklo. Celá parta a ty... To znamená, že já už do ní nepatřím a nahradila mě Mona?

,,J-jak to myslíš celá parta a já?" vyzvídala jsem a v hlase se promítaly potlačované vzlyky.

,,No, Niall, Rico, Brian, Jess, Mona, já a pak ještě ty," pokrčila bezstarostně rameny a mně se v hrudi rozprostřela bodavá bolest.

,,Tím máš na mysli, že - že já do party už nepatřím?" zkroutila jsem obličej v bolestné grimase a zastavila jsem se.

,,No přišlo mi, že už se s námi tolik nebavíš..." uhnula pohledem.

,,A na to jsi přišla jak? Jen protože jsem si našla přítele, jste mě zazdili a nahradili mě tou - tou pindou?" rozkřikla jsem se a neubránila jsem se pár neposlušným slzám.

,,My tě nevyřadili, jen jsme ti chtěli dát prostor. U nás máš dveře vždycky otevřený. Když jsi se ale několik nocí neukázala na pokoji, myslela jsem, žes dala přednost Harrymu a já to naprosto chápu, tak jsem nechtěla, aby po tobě v čase, kdy s námi nebudeš, zůstalo prázdné místo," přiznala a mně s každým slovem bylo hůř a hůř. Věřila, že jsem před ní upřednostnila někoho jiného.

,,Takže jsi mě nahradila takovou lacinou dívkou?" povytáhla jsem obočí. Chtěla jsem ji v tom trochu podusit, protože jsem byla opravdu naštvaná.

,,Tobě Mona vadí?" podivila se, jako by na tom bylo něco zvláštního.

,,Ano vadí, protože mě nahradila tak rychle, jako by vám na mně snad nikdy ani nezáleželo," osočila jsem ji a užívala si, že mám taky někdy navrch. Nebylo to ode mě ani v nejmenším hezké, ale Martha a zbytek mě opravdu ranili, když si tohle mysleli. ,,Navíc je falešná, až to bije do očí," dodala jsem ještě.

,,Není, když ji poznáš, je fajn," zastávala se jí okamžitě a já ještě víc poklesla na duchu.

,,Mě by ses taky takhle zastávala?" povytáhla jsem obočí, ale chladnou masku jsem si nezachovala dlouho a nechala slzám volný průchod.

,,Jasně že jo, pořád jsi moje nejlepší kamarádka," přitáhla si mě i přes mé protesty do objetí. ,,Nebuď na mě naštvaná, špatně jsem si to vyložila a moc mě to mrzí. Nikdy bych tě někým, jako je Mona, nenahradila," ujišťovala mě, když jsem jí objetí konečně taky oplatila. ,,Je sice otevřená a přátelská, ale její humor je dost jednoduchej a ona sama taky neni zrovna komplikovanej člověk," zasmála se. ,,My tě samotnou nikdy nenecháme, to se neboj," poplácala mě po zádech a odtáhla se.

,,Ehm, promiň, že jsem tě obvinila, že jste se na mě vykašlali, ale-" sklopila jsem oči, protože jsem se opravdu cítila špatně, že jsem tak obětavého člověka, jako je Martha, z něčeho takového nařkla.

,,Nech to bejt, já tě chápu," usmála se shovívavě a chytila mě za loket. ,,Myslím, že postačí, když se s Monou trochu líp poznáte. Třeba ti pak bude vadit o něco míň," zazubila se a já protočila očima.

,,Pro lásku boží..." zaúpěla jsem a nechala se odtáhnout na parkoviště k Niallovu autu, kam jsme se spolu s Jessicou a Brianem nasáčkovali a téměř se tam nevešli.

,,Kdy dorazí Rico s Monou?" zajímala se Jessica, když už jsme seděli v kavárně a čekali na poslední dva.

,,Sraz byl před deseti minutama, už tu měli být," pokrčila rameny Martha, ale nevypadala, že jí jejich zpoždění nějak zvlášť trápí.