Never The Same Again //FF Harry Styles CZ

Kapitola 40.

Zmateně na mě koukal a já se mu ani v nejmenším nedivila. Byla jsem z toho všeho trochu mimo. Z něj jsem byla mimo.

,,Jsi-jsi v pohodě?" zeptal se starostlivě a škubl se mnou, abych uhnula dalšímu zběsile tancujícímu páru.

,,Ne!" vyštěkla jsem bojovněji, než jsem zamýšlela a setřela si jednu osamocenou slzu z tváře. ,,Jsi jako aprílové počasí, Harry a já jsem z toho zmatená!" vyčetla jsem mu. Nic nenamítal a jen na mě starostlivě a obezřetně shlížel.

,,Nejdřív jsi se ke mě choval jako ke kusu hadru, pak jsi začal být milý a najednou se tvoje rozpoložení začalo měnit každých deset minut," pokračovala jsem a zatavila se uprostřed parketu. Harry se mnou. Stáli jsme tam uprostřed místnosti a překáželi ostatním, ale bylo nám to jedno. Nebo alespoň mě ano. Teď mi záleželo jen na tom si to s Harrym vyříkat.

,,A-a já bych uvítala, aby jsi mi řekl, proč se se mnou zahazuješ, proč-proč mě z nenadání líbáš a proč se ke mě chováš tak hezky, když o pár minut později předstíráš že neexistuji nebo si mě všímáš, ale jsi na mě tak nepříjemný, že se až divím, jak je to možné," Snažila jsem se své slzy zadržet, ale pár mi jich stejně zpod víček vyklouzlo a dopadly mi na bílý kameny posetý korzet.

,,Kdybych to věděl, Phoebe, řekl bych ti to," ujistil mě a intenzivně mi koukal do očí.

,,Co kdybys věděl?" fňukla jsem a rozhlédla se, abych se ujistila, že nás nikdo nepozoruje.

,,Proč mám potřebu držet se v tvý blízkosti," zamumlal trochu zahanbeně a mě se zatajil dech. Nevěděla jsem, co se děje. Co to znamená, ale mé tělo na to reagovalo po svém.

,,Máš-máš potřebu držet se v mé blízkosti?" musela jsem se ujistit a zamrkala, abych si byla jistá, že to všechno není jen výplod mé fantazie. Nebyl. Harry tam pořád stál, stále se na mě upřeně díval a jeho intenzivní pohled jako by se mi provrtával až do hloubi duše.

,,No...jo," přikývl a tentokrát pohledem uhnul. Ráda bych řekla, že jsem mu nevěřila a že jsem na něj třeba vyplázla jazyk, vztyčila prostředník a odešla středem, ale na něco takového bych za prvé neměla odvahu a za druhé mě Harryho slova uvedla do stavu příjemného ohromení.

,,My-myslíš to vážně?" ujišťovala jsem se dál a aniž bych to zamýšlela, přitiskla jsem se blíže k němu. Slovní odpovědi se mi nedostalo, ale jeho rozvážné přikývnutí, během něhož se mi díval hluboko do očí, mě o pravdivosti jeho slov přesvědčilo.

I když jsem stále byla naštvaná, že uhodil Louise, choval se ke mě hnusně a měnil své názory a nálady co hodinu, věřila jsem mu a z nějakého důvodu mě to k němu táhlo čím dál tím více.

xxx

Druhý den ráno jsem se cítila jako přejetá parním válcem. Kvůli Niallovi a jeho rozjařené náladě jsme byli nuceni na plese setrvat až do jeho úplného konce. Když vypnuli hudbu a odpojili reproduktory z elektřiny začal svým přiopilým hlasem nahlas protestovat a odmítal odejít. Enrico s Brianem museli blonďáčka doslova odtáhnout, aby nenocoval v tělocvičně a nedomáhal se pokračování oslav.

Martha na tom nebyla o moc lépe, vlastně dopadla ještě hůř. Jelikož na rozdíl ode mě zkonzumovala poměrně velké množství alkoholu, celé ráno ležela v posteli a s nazelenalým obličejem zírala do stropu.

Rychle jsem se oblékla a když jsem usoudila, že má spolubydlící není ve stavu, kdy by mohla jít na vyučování, vyrazila jsem sama.

Jídelna byla poloprázdná a všichni přítomní usínali nad svými porcemi. O samotě jsem se nasnídala a zamířila na vyučování.