Never The Same Again //FF Harry Styles CZ

Kapitola 51.

Vztah s Harrym byl úplně jiný, než jak jsem si svůj první ( a jak jsem doufala i poslední) vztah představovala. Harry nebyl ten něžný romantik, kterého jsem si ve svých letech dospívání vysnila, nenosil mi květiny a čokoládu, ale dokonale to všechno nahrazoval sebou. Svou jedinečnou osobností, smyslem pro humor a něčím, co jsem nedokázala popsat a ani dnes po těch letech nedokážu. 

Choval se ke mě úplně jinak než ke všem ostatním. Snažil se v mé přítomnosti mluvit méně sprostě a nenadávat na všechno a všechny kolem. Přesto to nebyl ani omylem pohádkový vztah. Byl plný hádek, které byly často dost ostré. Byl plný žárlivosti, nejistoty a nadávek na adresu toho druhého. Plný komplikací...

Dva dny po Harryho soudu Martha vlétla celá nervózní do pokoje, tahala se za vlasy a vypadala, že se v nejbližší sekundě zhroutí.

,,Co se děje?" vymrštila jsem se na posteli, zahodila rozečtenou knížku a pozorně ji sledovala, připravená ji zachytit v případě pádu.

,,Matt má asi za hodinu dorazit..." vydechla. 

,,Martho, dýchej, o nic nejde," uklidňovala jsem ji. ,,No tak, dýchej," 

,,Když já- co mu po tý době řeknu? Bude vypada jinak nebo..." panikařila.

,,Martho!" zatřepala jsem s ní. Podívala se na mě, v očích stále promítnutou hrůzu.

,,Jsem nervózní jako pes," přiznala a konečně si sedla.

,,To vidím, ale úplně zbytečně," usmála jsem se na ni.

,,Co když se změnil, Phoebe?" vytřeštila oči.

,,Tak... se změnil, s tím nic neuděláš," povzdechla jsem si. Nevěděla jsem, co jí mám říkat. Její situaci jsem si neuměla ani v nejmenším představit a říkat jí nějaká planá slova mi přišlo neempatické.

,,Bojím se, že až ho uvidim, tak-všechny ty city budou zpátky," přiznala.

,,To je dost možné," pokrčila jsem nešťastně rameny. ,,Třeba se stane to stejné i jemu," snažila jsem se jí dodat alespoň nějakou naději, ale když jsem si všimla jejího strnulého obličeje, raději jsem svou snahu vzdala.

,,Slíbila jsem Niallovi, že mu pomůžu s něčím na biologii, přijdu sem, až přijede i Matt. Přeci jenom se tě ta záležitost týká taky," zvedla se asi po pěti minutách rozpačitého ticha.

,,Dobře," kývla jsem a jakmile se za mou kamarádkou zavřel dveře, opět jsem se natáhla po knize, která vinou mé zbrklosti skončila ne zrovna hezky zaklíněná mezi postelí a zdí.

Nepřečetla jsem ani tři stránky a do pokoje se jako velká voda hrnul někdo další. Otráveně jsem knihu odložila, abych se podívala, kdo mi narušuje mou oázu klidu Když však m oči spočinuly na vysoké černě oděné postavě, veškerá frustrace ze mě vyprchala a na tváři se mi rozlil široký úsměv.

,,Co ty tady?" zaculila jsem se šťastně a posadila se.

,,Nemůžu tě snad kurva přijít navštívit?" sedl si váhavě vedle mě. Mezera mezi námi mi přišla moc velká a tak jsem těch dvacet centimetrů překonala a namáčkla se na něj.

,,Ne jen... jsem teď všichni přicházejí jako velká voda ani nezaklepou," pokrčila jsem rameny. Přitáhl si mě na klín a pevně k sobě přimkl. Pořád to bylo zvláštní, sedět mu na klíně a vědět, že takhle to má být. Necítit se divně, protože nesedíte na klíně cizímu člověku, ale svému příteli.

,,Máš dneska večer volno?" zašeptal mi do vlasů.

,,Asi ano, proč," nechápala jsem a trochu se odtáhla, abych mu viděla do obličeje.