Never The Same Again //FF Harry Styles CZ

Kapitola 28.

Voda byla všude. Nade mnou, pode mnou, vedle mě... Nemohla jsem se nadechnout, plácala kolem sebe rukama, ale nevěděla jsem, kde je hladina a tudíž ani jakým směrem se mám snažit vynořit. Po několika vteřinách mi došly veškeré síly a já zavřela oči...

xxx

Pak jsem je zase otevřela a náhlý příval světla mě na moment oslepil. Musela jsem je o něco přivřít, abych si na světlo přivykla a rozeznala jsem nad sebou siluety několika lidí. Následně jsem se rozkašlala a dostala tak ze sebe poměrně velké množství vody. Když jsem se mohla zase pořádně nadechnout, opřela jsem se o lokty a zhluboka dýchala. Pálilo mě hrdlo a byla jsem trochu v šoku. Co se to proboha stalo? Kdo mě tam strčil? A kdo mě vytáhnul?

,Jsi v pohodě?" zeptala se Frida, která byla z přihlížejících nejblíž. Jen jsem pokývala hlavou a dál plnými doušky hltala studený vzduch, který byl jemně cítit chlórem.

,,Zbláznil jste se?" zakřičel někdo kousek ode mě a já tak byla donucena zvednout hlavu. Pohled mi spočinul na Zaynovi, který vražedným pohledem probodával profesora, momentálně se ustrašeně krčícího před jeho hněvem. ,,Vždyť se mohla utopit," pokračoval, už o něco klidněji.

,,Já vím, nechtěl jsem jí ublížit, jen prostě... popostrčit?" zakončil větu nejistým otazníkem a já si bezděky posměšně odfrkla. Celý hlouček se na mě překvapeně otočil. Dělala jsem však, jako bych si toho nevšimla.

,,Uklidni se, Zayne, žije, nemusíš ho kvůli tomu zmrzačit," chytila bruneta za zápěstí jakási vysoká černovláska a snažila se ho odtáhnout od provinile se tvářícího profesora. Zayn ho ještě naposledy propálil nepěkným pohledem, ale nechal se odvést do bezpečné vzdálenosti a nasupeně zahlížel na své ruce. Jakmile se konflikt mezi Zaynem a profesorem vyřešil, stala jsem se středem pozornosti já a to se mi vůbec nelíbilo.

,,Řikala jsem, že neumí plavat," zasmála se Dakota a koukala při tom na Harryho. ten se sice nezasmál, ale ani se mě nijak nezastal a mě pokleslo srdce. Co jsem ale vůbec čekala? Že by se mě zastal? Nebo snad dokonce vytáhl z té vody? Ach jak jsi naivní, Phoebe....

Frida mě vytáhla na nohy a táhla směrem k šatnám. Ještě pořád vyjukaná a teď navrch ještě zklamaná jsem ji bez odporu následovala a nechala ji, aby mi sdělila, jak to celé bylo. Prý to byla ona, kdo mě z toho bazénu vytáhl a já jí s upřímným,  když trochu strnulým úsměvem poděkovala. Zachránila mi život.

Společně jsem pak zamířily směrem k mému pokoji. Před jeho dveřmi jsem Fridu objala kolem pasu, protože byla příliš vysoká, abych jí dosáhla až ke krku a ještě jednou jí poděkovala. Obvykle jsem nebyla příliš kontaktní člověk a objímání jiných lidí mi bylo značně nepříjemné, Frida však byla zjevně naprosto bez kamarádů a já navíc nevěděla, jak jinak jí projevit vděčnost.

,,Jsem ráda, že jsme se seznámily. Jinak bych teď plavala bezvládně na hladině bazénu," zašeptala jsem, když jsem od ní odstoupila. Nevesele se uchechtla a já s ní. ,,Kdybys... kdybys chtěla, tak si můžeš kdykoliv přisednout k nám na oběd. Myslím, že... že tě ostatní rádi přijmou mezi sebe," navrhla jsem jí nakonec a když plaše kývla hlavou a měla se k odchodu, vplula jsem do pokoje a ještě jí naposledy zamávala.

,,Co se ti proboha zase stalo?" plácla se do čela Martha, když jsem vešla do pokoje na ještě trochu roztřesených nohách a s mokrými vlasy.

,,Málem jsem se utopila," špitla jsem a sklonila zahanbeně hlavu. Čekala jsem, že se rozesměje, ale kupodivu se tomu tak nestalo a jen na mě koukala s otevřenou pusou.

,,Já se divim, že ses dožila deseti, natož devatenácti," zavrtěla nevěřícně hlavou a já se na ni kysele zašklebila. 

,,Děkuji," prskl jsem ironicky a sedla si na svou postel.