Never The Same Again //FF Harry Styles CZ

Kapitola 22.

Od té chvíle, kdy jsme spolu utírali kafe ze schodů se mezi námi něco změnilo. Nestali jsme se přáteli nebo snad partnery. To vůbec. Nedozvěděla jsem se o něm nic nového a on o mě také ne, změnil se možná náš postoj k tomu druhému. Stali jsme se spojenci, aniž bychom se na tom nějak domlouvaly. Oba jsme moc dobře věděli, že ať už chceme nebo ne, jeden druhého prostě z nějakého nevysvětlitelného důvodu čas od času potřebujeme a tak se náš ledový nepřátelský vztah ohřál o několik stupňů a já už e nemusela bát  míjet Harryho Stylese na chodbě.

Po zbytek týdne jsem kolem sebe chodili, jako bychom přítomnost toho druhého ani nezaregistrovali, ale moc dobře jsme o sobě věděli a několikrát jsem Harryho přistihla, jak na mě nepozorovaně mrká nebo se potutelně usmívá. Jeho chování mě samozřejmě hřálo u srdce, ale nijak jsem nereagovala a pokračovala v divadýlku, že jeden druhého neznáme. 

Marthina záhadná nemoc se v průběhu týdne značně zlepšila, ale ani v pátek večer nevypadala dostatečně zdravě na to aby vylezla z postele a mohla si užívat víkendu. Všichni z party za ní vchodily a trávili u ní spoustu času, aby měla společnost také někoho jiného než jen mě a já se na ten čas vždy vytratila do školních zahrad a toulala se po rozlehlém trávníku.

Moje telefonáty do potenciálních zaměstnání dopadly kupodivu dobře, pán z knihkupectví mi řekl, že se s ním mám sejít hned v pondělí a postarší majitelka kavárny schůzku navrhla na středu. S oběma termíny jsem souhlasila, jen mě trochu mrzelo, že v pondělí opět prošvihnu umění.

O víkendu jsem plánovala zavřít se do knihovny s poznámkami z psychologie, které jsem se rozhodla si od někoho půjčit a napravit tak svou nepozornost, ale Thomas mi tyto ambice silně překazil.

V pátek odpoledne zaklepal na dveře našeho pokoje, Martha místy pospávala, místy se snažila si číst poznámky a já si psala do deníku.

,,Ehm, Phoebe?" zamumlal nervózně a já překvapeně zvedla hlavu od třpytivého sešítku, který jsem dostala k narozeninám od Liamovi sestry Evany a do kterého jsem své myšlenky zapisovala už nějaký ten pátek.

,,Ano?" pozvedla jsem obočí a mile se usmála.

,,V sobotu pořádá Stylesova parta další mejdlo a..."

,,Nikam nejdu!" přerušila jsem ho okamžitě, protože mi bylo jasné, kam to směřuje.

,,No tak, prosím, Martha nemůže a ona mi to dluží tak..." sepnul ruce aby tak dal svým slovům ještě větší váhu.

,,Když já nevím, Tome. Vždycky se tam něco semele a já z toho vyjdu jako největší trouba," ošívala jsem se a snažila se z toho vykroutit.

,,Dám bacha, aby se tentokrát nic nepodělalo," ujišťoval mě.

,,To jsi mi sliboval i minule a Harry.. tedy Styles si stejně našel cestu, jak mi ten večer znepříjemnit," upozornila jsem ho a doufala, že si nevšimne, že jsem Harryho oslovila křestním jménem a ne příjmením, jak jsme to měli všichni ve zvyku.

,,Tentokrát ti přísahám... na psí uši, že se nic nesemele, prosím, Phoebe!" upřel na mě žalostný pohled a já protočila očima.

,,Proč tam vlastně tak moc chceš jít?" vyzvídala jsem a založila si ruce na prsou.

,,No... já, ehm," zadrhl se a sklopil oči k podlaze.

,,No tak, vymáčkni se," pobídla jsem ho a měla co dělat, abych se při pohledu na jeho rozpaky a zdráhání se nerozesmála.

,,Chtěl bych, aby si mě Natalie všimla," zamumlal tak, že jsem mu skoro nerozuměla.

,,Natalie?" svraštila jsem obočí nechápavě. ,,Myslíš tu s růžovou patkou?" ujišťovala jsem se a snažila se vybavit, jakou jinou Natalii mohl myslet.